Jihokorejská hudba přivádí severokorejskou mládež „na scestí“ – rozuměj, probouzí u ní touhu po svobodě a plnějším životě. Stejně spolehlivě, jako kdysi ve východní Evropě západní rock, nebo bigbít, jak se u nás tehdy říkalo.
Řeč je v prvé řadě o jihokorejském K-popu, z něhož čiší volnost, nespoutané veselí a bezstarostná lehkost.
Historie se, zdá se, opakuje. Přinejmenším ti Severokorejci, kterým se podařilo z Kimovy temné říše prchnout, si tím jsou jistí.
Třeba taková Rju Hee-jin. Jako malou holčičku ji v Severní Koreji vychovávaly vlastenecké písně, pějící chválu na železnou vůli, odvahu a vševědoucnost příslušníků kimovské komunistické dynastie.
Pak jednou zaslechla něco úplně jiného, co nepatřičně proniklo zpoza ostře hlídaných hranic, z tajemné kapitalistické ciziny. Něco nevýslovně podmanivého.
Rju Hee-jin byla ztracena. Od té doby nepřestala přemýšlet, co je to asi za lidi, tam daleko v nedostupných končinách, když dokážou hrát tak krásné písně. Dosud věřila, že tam žijí diví nepřátelé, kteří ze závisti usilují skvělý severokorejský stát zničit. Teď se jí v mysli uhnízdila první semínka pochyb.
Hudba jako lučavka
„Poslech severokorejské hudby nevyvolává v člověku emoce,“ řekla nedávno pro list The Washington Post žena, již ony stupňující se pochybnosti nakonec dovedly až k útěku ze Severní Koreje. „Zato americká nebo jihokorejská hudba vás doslova srazí na kolena. Když děti poslouchají tuhle hudbu, výrazy jejich obličejů se prostě změní,“ dodala.
Češky zpívaly pro 25 tisíc Korejců, na soutěži v K-popu skončily druhé |
Kdysi západní hudba a móda s ní spojená sehrála roli jakési „lučavky královské“, která účinně vyleptávala větší a větší díry v železné oponě. Ideologické komise vládnoucích partají marně volaly po nápravě a stíhaly dlouhovlasé fanoušky a jejich oblíbené kapely.
Západní „nákaza“ si skrze nespoutanou hudbu i přesto postupně nacházela cestu do duší a myslí celých nových generací. Platilo to pro někdejší Československo, stejně jako pro Sovětský svaz a další země „tábora míru a socialismu“.
Nyní se množí důkazy o tom, že podobnou roli při jemném podkopávání účinků propagandy severokorejského režimu sehrává právě jihokorejský K-pop a v menším měřítku i západní populární hudba. Severokorejská mládež po ní šílí. Čím dál víc uprchlíků ze Severní Koreje zmiňuje hudbu jako jeden z hlavních faktorů jejich rostoucího rozčarování z tamní skutečnosti.
Kim stvořil kapelu
Vůdce Kim Čong-un samozřejmě není hloupý a snaží se tomuto problému čelit jakousi „kulturní revolucí“. Povoluje nevinné zahraniční filmy, zejména z produkce indického Bollywoodu, a vítr změn za jeho vlády poznamenal i severokorejskou popkulturu.
Kimova kulturní revoluce: pop je nyní žádoucí, stejně tak i Harry Potter |
Stále sice dominují všemožné kýčovité estrády vojenských souborů „písní a tanců“ jak vyšité z temných časů stalinismu, vedle toho se však vyrojily mladé kapely (byť pečlivě prověřené), které se chtějí podobat moderním zahraničním hvězdám K-popu. Ostatně prominentní dívčí skupinu Moranbong prý osobně z vojaček sestavil sám Kim jako jakousi „soft“ tvář jeho jinak odpudivého režimu.
Ovšem málo platné, severokorejské kapely jsou jen odvar, jsou příliš svázány ideologií na to, aby mohly konkurovat svým nespoutaným zahraničním vzorům.
Právě po nich mladí Severokorejci pasou. Trend je nechtěně podporován rostoucím rozšířením mobilních telefonů a nadále vzkvétajícím příhraničním obchodem s čínským zbožím, jehož příliv nedokáže Pchjongjang účinně kontrolovat.
A tak to v Severní Koreji vypadá podobně jako kdysi u nás „za bolševika“. Období uvolnění střídají zuřivé kampaně, jež mají „rozdrtit buržoazní reakční kulturu“. Represe ovšem spíše jenom víc naštve a hlad po zahraniční hudbě neuhasí.
Mnozí neuspokojení se nakonec rozhodnou „hlasovat nohama“. Jako Rju Hee-jin. Ta nyní otevřeně přiznává, že to byla právě „kapitalistická“ hudba, jež jí otevřela oči a přesvědčila ji, že Severní Korea není takovým rájem na zemi, za který se vydává.
„Pořád nám cpali do hlav, že Američané jsou vlci a Jihokorejci jejich loutky. Když však posloucháte jejich umění, musíte je uznávat,“ říká.
Na Václaváku tančili fanoušci korejského popu |
K nevoli Kim Čong-una a dalších komunistických mocných prý takto začíná uvažovat čím dál víc mladých lidí. Paradoxně Kimovi podráží nohy i jeho přátelství s Čínou.
Obchodníci toužící po zisku i davy čínských turistů pašují do země spoustu „podvratného“ materiálu v podobě filmů a cédéček. I když oběma stranám hrozí dlouholetý pobyt v nechvalně proslulých pracovních táborech, prostě to risknou. Číňané pro peníze, Severokorejci pak z nepřekonatelné touhy.
Režim možná znovu přitvrdí a zavede přísnější tresty za vlastnictví „závadových materiálů“. Mnohým však začíná být jasné, že s hudbou se bojovat nedá.
Vystoupení severokorejské dívčí kapely Moranbong:
