Pane prezidente, na nedávné ideové konferenci ODS si jeden člen strany postěžoval na to, že mu chybí dialog, který byl pro stranu typický za doby vašeho předsedování. Aby tento názor řekl, musel použít fintu, jak se dostat k mikrofonu. Myslíte, že v ODS je dostatečný prostor pro diskusi? - čtěte Mlčte, okřikoval Topolánek euroskeptika
O této příhodě nevím. Vnitřní situaci ODS znám daleko méně, než si asi myslíte. Faktem je, že historky o mé autoritativnosti v dobách, kdy jsem vedl ODS, jsou velkým mýtem. Nedovolil bych si ani zlomek toho, co je dnes běžné.
Mirek Topolánek prý jako premiér přemýšlí o své pracovní agendě, dokud neusne. O čem v noci přemýšlíte vy?
Musím přiznat, že být premiérem v dobách dramatické transformace mi přinášelo bezesných nocí více. Ale rozhodně platí, že svou funkci neberu formálně, ale snažím se ji naplnit co nejvíce obsahem, který koresponduje s mými ideály a zásadami.
Kdybyste se vžil do role poslance, který má rozhodovat o vládním zákonu o církevních restitucích, byl by vám bližší postoj koalice, nebo byste měl spíše výhrady podobně jako například poslanec ODS Vlastimil Tlustý?
Do toho se plést nebudu. Je mi líto, že jisté uspořádání, které bylo na dosah za mé vlády před nějakými jedenácti lety, katolická církev tehdy odmítla. Už tehdy mi bylo jasné, a současnost to jen potvrzuje, že dosáhnout jakéhokoli obecně přijatelného řešení bude nesmírně těžké.
Příští prezident? Překvapení až za čtyři roky by nebylo dobré
Před časem jste se nechal slyšet, že kandidát na příští funkci prezidenta by si již nyní měl o tento úřad začít říkat. Vidíte v ODS někoho, kdo by tento úřad mohl po vás zastávat?
Já o žádných jménech nehodlám spekulovat ani teď, ani později, ale potvrzuji svou úvahu, že už nyní by si měli příští kandidáti o tuto vrcholnou funkci "říkat". Říkat dávám do uvozovek, myslím tím spíše viditelně prezentovat své pohledy na svět a na to, kudy se má ubírat naše republika. Nemyslím, že by bylo dobře, kdyby na nás za čtyři roky opět čekalo nějaké překvapení. Občané by měli mít možnost vidět příštího prezidenta v "akci" dlouho dopředu.
Co říkáte na to, že Jan Švejnar nakonec nebude kandidovat do Senátu, i když dostal nabídky hned od několika politických stran? Místo toho chce založit think-tank, kterých se podle něj zemi nedostává.
Nehodlám komentovat politické ambice pana Švejnara. Ale přijít do České republiky a říkat lidem, že by tu už konečně měla být nějaká platforma pro seriózní společenskou debatu, je buď projevem jisté povýšenosti, nebo neznalosti. Nebo kombinace obojího. Takové think-tanky tu přece dávno existují, pracují dobře a je to tak v pořádku. Jedním z nich je i mnou založené a stále čile fungující Centrum pro ekonomiku a politiku.
Jan Švejnar představuje pro vás exponenta tzv. nepolitické politiky, skupiny lidí kolem exprezidenta Václava Havla. Neztělesňuje však i něco více? Například nadnárodní instituce, spolky a organizace, v jejichž dozorčích radách seděl či sedí?
Nechci nic dodávat na adresu pana Švejnara, ani nijak rozvíjet vaše spekulace. To je spíše vaše práce. Mně by to tak snadno neprošlo.
Svými názory a postoji se hlásíte ke konzervativním hodnotám. Je konzervatismus něco, co se u člověka postupem doby spíše prohlubuje? A prodělal jste v tomto ohledu během své politické kariéry nějakou změnu?
Jeden z mých prvních velkých rozhovorů, bylo to na podzim roku 1990, nesl titulek "Jsem člověk konzervativní." Mám k těmto hodnotám blízko odjakživa. Ale nevylučuji, že s věkem si jich člověk váží možná ještě víc. A s ekonomickým liberalismem v rozporu nejsou, naopak.
Není sousloví liberálně-konzervativní spíše protimluv? A líbila by se vám myšlenka některých lidovců sloučit tyto dvě strany (KDU-ČSL a ODS) po vzoru německé CDU-CSU?
Filosoficky a politologicky to protimluv je, ale u nás se tohoto sousloví používá pro kombinaci tradičních společenských hodnot a důrazu na ekonomickou svobodu. A zde jde o logický doplněk. I když tomu někteří křesťanští sociálové nevěří. Do slučování stran se plést nehodlám, ale CDU a CSU nejsou nijak formálně sloučeny.
Zajímal by mne váš názor na hnutí "Ne základnám", které tvrdí, že zastupuje 70 procent české veřejnosti. Přitom jde o seskupení často velmi obskurních skupin krajně levicového charakteru, které navíc neskrývají sympatie k některým blízkovýchodním teroristickým organizacím.
S jejich argumenty bych asi nesouhlasil, jejich aktivity ale tvoří normální součást společenské debaty.
Proč jsou Češi svojí podstatou jaksi nedůvěřiví a skeptičtí? Patříme k jednomu z nejvíce skeptických národů například ve vztahu k EU?
Myslím, že Češi dobře vědí, že nepotřebují od někoho razítko na to, aby se cítili být součástí Evropy. To možná platí někde jinde a z toho plyne i něčí větší ochota nechat si vše líbit. Náš postoj by měl být jednoduchý - hájit své zájmy a také základní hodnoty demokracie. A přemýšlejme, v jakém uspořádání se demokracii a našim zájmům daří nejlépe.
Lisabonská smlouva představuje pohyb špatným směrem
Při schvalování evropské ústavy před dvěma lety jste patřil k jejím nejhlasitějším kritikům. Vydal jste o ní publikaci, všemožně jste se k tomuto tématu vyjadřoval. Čím je dán váš nynější spíše zdrženlivý postoj?
Možná tím, že nyní nepadá v úvahu možnost referenda a věc záleží na politické reprezentaci. Věcně ale můj názor zůstává stejný: Lisabonská smlouva představuje pohyb špatným směrem.
Sledoval jste debatu senátorů o Lisabonské smlouvě? Překvapil vás postoj Josefa Kalbáče a dalších čtyř senátorů KDU-ČSL včetně předsedy Jiřího Čunka, kteří hlasovali pro posouzení smlouvy Ústavním soudem, i když jejich stranické usnesení říká, že je smlouvu třeba jednoznačně schválit?
Byl jsem v zahraničí, ale debatu jsem sledoval. Postojů pana senátora Kalbáče a dalších si však velmi vážím.
Senátor Jaroslav Kubera například prohlásil, že je přesvědčen o tom, že se Evropská unie do pár let rozpadne. Sdílíte jeho názor a bylo by to pro naši zemi žádoucí, nebo je třeba EU jen zreformovat?
Já si nechci hrát na věštce. Jsem přesvědčen, že bychom měli trvale a neúnavně pracovat pro to, abychom podpořili pozitivní tendence v evropské integraci, a abychom co možná nejvíce bránili tendencím negativním, tedy unifikaci, centralizaci, byrokratizaci a socializaci EU. To stačí.
Jak si vysvětlujete slova ministra Alexandra Vondry, který přiznal, že jím předložený konsolidovaný text Lisabonské smlouvy je fakticky samizdatem?
Potvrzuje to mé obavy z toho, že kroky směrem ke stále větší sevřenosti EU jsou činěny zbrkle a že diskuse o nich je odbývána.
Jak je možné, že ratifikační proces probíhá, aniž by měli zákonodárci autentické znění Lisabonské smlouvy včetně vyznačení změn? Není to vlastně podepisování bianko šeku?
Na to se neptejte mne. Také bych se rád na to někoho zeptal.
Neměl by dokument typu Lisabonské smlouvy předkládat a schvalovat nikoli delegovaný konvent, ale konvent, který by měl mandát od voličů?
Takový konvent neexistuje a já dodávám, že naštěstí. Jeho vznik by znamenal, že už žijeme v jednom státě a že tedy princip euroústavy už fakticky funguje. Jediným legitimním "konventem" ve vašem slova smyslu jsou v této věci politické reprezentace suverénních zemí.
Před několika lety jste řekl, že jste změnil názor na Evropskou ústavu. Ze zprvu odmítavého stanoviska jste přešel k postoji, že než mít ústavu špatnou, je lépe nějakou ústavu přece jen sepsat a sepsat ji dobře. Co by měla taková ústava obsahovat, aby byla pro všechny obyvatele Evropy přijatelná a těšila se - jako americká ústava stará stovky let - vážnosti a úctě?
Nejsme Amerika. Nejsme jeden stát. A podle mého přesvědčení bychom být neměli. Takový dokument by tedy spíše měl vymezovat centrální moc a určit jí hranice, za kterou nesmí. Jenže podobné zadání měl už onen vámi zmiňovaný konvent, a jak to dopadlo, víme.
Kdyby Lisabonská smlouva nebyla u nás či jinde ratifikována, EU by musela přemýšlet, co dál. V té době jí bude předsedat právě naše země. Nebylo by lákavým gestem Lisabonskou smlouvu neschválit a pak si vzít na starost debatu o tom, co dál?
Na tento tenký led úvah se pouštět nebudu. Ale bylo by dobré, kdyby se jimi zabývali třeba komentátoři vašeho listu.
Myslíte si, že všichni ministři, kteří jsou de facto předkladatelé Lisabonské smlouvy, ji znají a mohli by fundovaně odpovídat na dotazy ohledně této problematiky?
Vyzkoušejte je.
Neznamenala by ratifikace Lisabonské smlouvy přeměnu Evropské unie na unitární stát?
Spíše na federativní. Ale o státu už bychom asi hovořit mohli. A o ztrátě smysluplné existence státu našeho také.
Bude po případné ratifikaci Lisabonské smlouvy v ohrožení platnost tzv. Benešových dekretů?
To je otázka pro právníky, ale já bych se toho obával.
Česká republika bude v roce 2009 předsedat Evropské unii. Jaká je vaše role při stanovování našich priorit pro toto období a jak bychom měli předsednictví využít k prosazení svých zájmů, abychom jen neplnili úřední agendu EU?
Já si nedělám nějaké zvláštní osobní ambice či ambice hlavy státu v souvislosti s naším předsednictvím. Jeho důležitost se určitě poněkud přeceňuje, měli bychom si nalít čistého vína. V každém případě by ale byla škoda nevyužít této chvíle k prosazování našich zájmů a našich pohledů, dokážeme-li se na nich doma shodnout. To bude ale především věcí vlády.
Každý rok svého úřadování shrnete vždy do knihy, které dominuje určité téma. V minulosti to byla kritika euroústavy, či obrana svobody proti environmentalismu. Můžete už nyní odhadnout, jaké téma převáží letos?
O to se pokoušet nebudu. Netuším, jaké téma čas přinese. Lépe řečeno, ono je to téma pořád jedno a totéž: lidská svoboda a různé způsoby jejího ohrožení. A právě ty způsoby se stále mění. Lidé, kteří svobodě nepřejí, protože překáží prosazení jejich vize ideálního světa, budou vymýšlet stále nové překážky a některé z nich se budou stávat módními.
Vaše kniha Modrá, nikoli zelená planeta vyšla už v několika západních zemích. S jakými reakcemi na její obsah se v zahraničí nejčastěji setkáváte? A připravujete nějakou další knihu na podobné téma?
Nejčastější reakcí jsou slova ve smyslu: já si to myslím také, ale ono je to tak nepopulární to říkat. Shrnuto, mnozí lidé jsou rádi, že to říkám alespoň já a tedy tak trochu i za ně. Kromě evropské integrace podobně závažné téma nyní nevidím.
