Zase už je jen jedna povolená, správná, neokřikovaná pravda těch vyvolených a pak už jenom argumenty nekvalifikovaných, nerozumějících tomu, do všeho se pletoucích, kteří by měli raději mlčet. Mám samozřejmě na mysli projekt chobotnicové Národní knihovny.
Vítězný návrh mne už trápí dlouho a týdny o něm mluvím se spoustou lidí. Už jsem se setkal i s jedním živým člověkem – s jednou paní architektkou v Hradci Králové – kterému se návrh líbí. Jinak jsou názory jednoznačně odmítavé, ale dobře vím, že se nesetkávám s žádným reprezentativním výběrem české veřejnosti.
Smí se mi nelíbit?
Když mi při návštěvě radnice Prahy 9 ukazovali plány krásných moderních staveb, které chtějí v bývalých průmyslových Vysočanech postavit, tázal jsem se – netuše, že je tam nějaký novinář – zda tam ještě nemají nějaký volný prostor, na který by se jim mohla hodit ona "chobotnice". A v nadsázce jsem dodal, že bych kvůli jejímu postavení na Letné klidně demonstroval jako aktivisté u Temelína (více zde). To nebyl žádný oficiální výrok prezidenta republiky, to byla okrajová poznámka.
Mám na ni právo? Má na ni právo libovolný občan České republiky, když jde o použití jeho peněz? Je tato poznámka hrubým útokem na věhlasného architekta, jak říká onen věhlasný architekt? Smí se mi tento návrh nelíbit, a to zejména v kontextu místa, na kterém se má postavit, a účelu, pro který se staví?
Nejsem takovým znalcem díla pana Kaplického, abych ho mohl hodnotit, ale znalci naznačují, že toho pan Kaplický zas až tolik nepostavil a že toho bylo více v knížkách a na výstavách. Dvě realizované stavby (opakovaně ukazované v článcích o něm) tak přesvědčivé nejsou, a navíc si myslím, že obchodní dům a tribuna stadionu jsou něčím jiným než "národní" knihovna svébytné, kulturní, ve své dlouhé a křivolaké historii se evolučně vyvíjející, a proto v ní zakotvené zemi.
Chobotnice bez pokory
Artefakt pana Kaplického se mi zdá být nesmírně nepokorný, svévolný, až arogantní. O autorovi nevím nic, což ale nevadí, protože hodnotím tento jeden jeho konkrétní projekt, nikoli jeho život nebo názory na to či ono.
Ve víkendové příloze Lidových novin (4. května 2007) jsem ale neměl číst jeho interview. Na otázku, kým se cítí být, odpověděl: "Nejsem gay, Žid, Angličan ani bohatý, jenom Slovan. Ze zaostalé a vzdálené východní Evropy." Díky této odpovědi konečně trochu začínám chápat jeho totální absenci jakékoli pokory. Tak zaostalí zase nejsme, abychom nedovedli oddělit kvalitu od nekvality, skromnost od pýchy, svévol od respektu k tomu, o co v naší zemi šlo a jde.
O jeho projektu jsem si přečetl mnohé z toho, co bylo u nás – v nespecializovaných denících či týdenících – publikováno. Zdá se mi, že tyto texty mají mnoho společného. Nejdůležitější z nich, analýza architekta Martiška, upozornila na mnoho sporných věcí a je téměř fascinující, že se chce pan Kaplický s autorem této analýzy soudit! To už ani diskuse není přípustná?
Někdo kvalifikovanější v architektuře než já jistě bude tuto problematiku strukturovat lépe, ale já vidím elementární strukturu debaty asi takto: je třeba diskutovat zvlášť o věcech "před závorkou" a zvlášť o vlastním návrhu.
Do první skupiny patří otázka, zda novou Národní knihovnu potřebujeme, jaký je v současnosti její smysl, jaké má mít budova knihovny vedlejší cíle, proč nestačí budova stará, co bude s tím starým krásným Klementinem (teď mě napadá, že když se nesmí říci, že je nový návrh ošklivý, pak se asi ani nedá říci, že to staré je krásné), jak přesné bylo zadání soutěže, jaký byl dán finanční strop na náklady investiční a jaký na náklady provozní a tak dále.
Druhá skupina je stejně "jednoduchá". Patří do ní otázky, které se týkají:
1. Stavby jako takové. Je hezká, nebo ošklivá? Je k jejímu posouzení třeba vystudovat architekturu?
Mám říci, že se mi líbí Guggenheimovo muzeum v New Yorku, Centre Pompidou v Paříži, ona "fazole" v chicagském Millennium Parku nebo třeba i Gaudího Barcelona, ale ne rekonstruovaný Berlín, že mne mučí "podnikatelské baroko" v okolí našich měst a "rakouské" stavby v jižních Čechách? Pro mne je stavba pana Kaplického ošklivá a nemyslím, že je to proto, že jde o nesecesní, nekubistickou, nefunkcionalistickou stavbu. Nelíbí se mi sama o sobě.
2. Stavby v kontextu Prahy, jejího centra a složité Letenské pláně. Nemohu najít jediný argument ve prospěch umístění tohoto návrhu na tomto místě, ale sám bych se bál použít slova Ivana Klímy ("Stalinská architektura byla odporná, ale navrhovaná knihovna, která se má roztékat po Letenské pláni, mi připadá stejně odporná, ne-li odpornější, stejně poplatná dobové módě," Lidové noviny 12. března 2007). Nepřijímám argumenty, že máme málo fantazie, že jsme úzkoprsí, přízemní, neodvážní, neriskující. Stavba je v daném kontextu nepatřičná.
3. Stavby a jejího zadání. Byl návrh hodnocen podle stejně přísných kritérií jako v případě staveb jiných? Není sice mou ambicí a kvalifikací provádět jakoukoli "technickou" analýzu, ale vnímám námitky ohledně výšky stavby (bylo ambicí vytvořit v Praze další vyhlídkový bod?), ohledně toho, co mělo být a není v přízemí či v podzemí, trápí mne jak neexistence otevíracích oken (co na to ochránci životního prostředí?), tak nezbytnost permanentního umělého osvětlení a tak dále.
4. Stavby a českých norem. Opět nejsem odborníkem, ale vnímám námitky bezpečnostní, požární, památkové, ochrany přírody a další.
5. Efektivnosti a nákladů stavby. Jde o unikátní stavbu, a proto není komparace. Vadí nám to, nebo ne? Jde, nebo nejde o náklady (zdůrazňuji, že nejen investiční)? Smíme díky unikátnosti stavby během jejího budování náklady výrazně překročit?
Nejsem si jist, zda všechny tyto věci porota brala v úvahu. Mám strach, že nikoli. Že šlo jen a jedině o to nám, přízemně myslícím, ukázat, jak malí skutečně jsme. Jsem moc rád, že se konečně – i když opožděně – diskuse rozběhla. V časopise Reflex (číslo 18/ 2007) je rozsáhlý článek o nově postavené alexandrijské knihovně. Píše se tam: "Norskému týmu architektů se podařilo stvořit stavbu nemonumentální, nikoli samoúčelně originální, pyšnou a nafoukanou, a přitom dostatečně velkolepou. Uvnitř přátelskou." Kéž by něco takového vzniklo i u nás.
