Ještě příjemnější je nadávat a pohoršovat se nad články autorů neoblíbených, neboť to, že s nimi nesouhlasí, v inteligentním čtenáři vzbuzuje pocit, že je chytřejší než oni, a dává mu to vědomí převahy a moudrosti, a pokud je tolerantní, říká si "ten pan ___ je pořád stejný blbec jako vždycky, ten se snad nikdy nepoučí".
Pokud je čtenář více asertivní, napíše redakci dopis, ve kterém sděluje celému světu, že ten pan ___ je pořád stejný blbec jako vždycky, ten se snad nikdy nepoučí. Redakci pak varuje, že pokud toho pana ___ nepřestanou tisknout, okamžitě zruší předplatné, což nikdy neudělá, protože redakce od něho dostane stejný dopis za čtrnáct dní a všichni jsou spokojeni, i čtenář, i autor, pan ___, i vydavadatel.
Když noviny nevyjdou nastává panika a vydavatel hledá výmluvy jako školák, který nedonesl domácí úkol, což jsem též často dělal, a proto dokáži ocenit jeho snahu a originalitu.
Jako všichni kolegové jsem expertem na dodatečné výmluvy, které my politologové odchovaní americkými universitami odborně nazýváme "post factum analysis", což česky znamená "vysvětlení s křížkem po funuse". Ty si necháme zaplatit klientem, kterému jsme předtím prodali původní chybnou analýzu, abychom zachovali kontinuitu. Získáváme jimi ještě větší renomé a příště můžeme žádat větší honoráře, neboť jsme si správným dodatečným vysvětlením aktuálních společenských jevů upevnili autoritu.
Tento cyklus omylů, které patřičně dodatečně vysvětleny nejsou vlastně omyly, může skutečně špičkový politolog opakovat "ad nausea", což je vědecký výraz nejvyššího obdivu k autorově vytrvalosti a česky to v řeči laiků znamená "až do zeblití".
Bohužel se tato metoda nedá aplikovat v ekonomice a medicíně, protože lidstvo by záhy zchudlo, pokud by dříve nevymřelo. Nám to ale dokonale funguje, jak dokazuje stále rostoucí autorita mého kolegy a profesionálního vzoru pana Pehe, jehož díla česká media ve snaze o povznesení své úrovně přetiskují, nebo alespoň citují a souhlasně komentují, což dělám i já.
Naštěstí dnes noviny vyšly, a tak jsem se mohl opět přesvědčit, že vše je jak má být, situace je jak se říká stabilizována, a při tom jsem si vzpoměl na doby svých studií.
Tehdy mně zaujala metoda mých špičkových amerických kolegů, kteří se specializovali na disciplínu politologie, které se odborně říkalo "Kremlologie", a spočívala v tom, že učenec z televizního záznamu vědecky hodnotil aktuální rozložení sil v sovětském politbyru podle polohy nejvyšších soudruhů relativně k soudruhu Brežněvovi na balkoně Leninova mausolea během státních svátků a vojenských přehlídek, a podle jejich spokojených nebo naopak zděšených výrazů věštil délku jejich dalšího setrvávání v nejvyšších funkcích nejvyššího kolegia.
Když si některý ze sovětských státníků odskočil na WC, což se stávalo vzhledem k jejich věku poměrně často, americký odborník nervózně sledoval náramkové hodinky a pokud se beranicí ozdobený soudruh vrátil na své místo na tribuně do deseti minut s výrazem úlevy ve tváři, byl na badatelově obličeji zřetelně znát ještě větší pocit úlevy nad tím, že vnitřní stabilita Sovětského svazu, a tím i rovnováha sil ve světě, je nadále zachována.
Rovnováha sil je zachována i v našem malém českém světě, jen místo amerických vědců je situace zkoumána nejen našimi špičkovými politology, ale i novináři, protože těch mediálních politologů máme kritický nedostatek, a tak musí obětaví novináři chvílemi zaskakovat. Musím je pochválit, ač jsou vlastně laiky, vědecké metody zkoumání jim nejsou cízí, a proto i oni používají pro své bádání již dříve popsanou kremlologickou metodu. Dokonce jí zdokonalili, a obejdou se bez balkonu mausolea, takže věčně živému Vladimíru Iljiči nikdo nedupe nad hlavou, a nehrozí nám, že se nesmrtelný soudruh probudí.
Všímají si v poslední době nejen polohy našich koaličních stran a jejich představitelů relativně k posici přítele Grosse, který se podle všeho stal pevným orientačním bodem české politiky, spokojeného pohledu pana Kalouska, a naopak zděšeného výrazu pana ministra Svobody, a pobledlé tváře a chvějících se rukou pana ministra Němce,
Jejich zkoumavé oko dohlédne dokonce až do vzdáleného Bruselu, kde měří na centimetr přesně vzdálenost tam právě přítomného presidenta Klause od rovněž přítomného presidenta Bushe, měří na vteřinu přesně, jak dlouho se oba státníci dívali jeden druhému do očí, všímají který z nich měl na saku jmenovku, všímají si zda, a po kolika vteřinách president Bush odvrátil pohled, aby pozdravil jiného přítomného presidenta nebo premiéra, a podle toho pak vědecky hodnotí autoritu presidenta Klause, jeho oblibu mezi jeho kolegy, a dopad, který budou jimi zjištěné skutečnosti mít, vzhledem k tomu, o jaká setkání hlav států se jednalo, na světovou a evropskou rovnováhu sil, bezpečnost a stabilitu, a na postavení naší republiky v integrované Evropě.
A místo aby zdržovali své čtenáře nudnými informacemi o obsahu jednání, neprodleně je informují o výsledcích svého výzkumu.
I tyto kolegy - laiky musím pochválit a odcházím do koupelny, protože mi hrozí projev nejvyššího obdivu k jejich vytrvalosti.
