Ani ne před týdnem vyšlo rozsáhlejší interview ve vlivném německém deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Zde pan Klaus kritizuje evropskou ústavu jako špatnou a prázdnou. Tvrdí, že integrace kontinentu je přehnaná a je nutno ji ihned zastavit.
I když nelze přeceňovat pozornost věnovanou rozhovorům s formální hlavou nepříliš důležitého státu, je jisté, že si Václav Klaus pěstuje roli nejvýše postaveného kritika projektu sjednocené Evropy.
Postupuje však chybně. Problém není v tom, že jde proti většinovému proudu. Možná nezůstane osamocen. Podle posledních průzkumů je například osud referenda o ústavě v zemi tak "eurooptimistické" jako Francie nejistý.
Problém je v tom, že Václav Klaus často používá argumenty, které jsou zčásti dogmatické a zčásti nepoučené. Tím se zařazuje mimo hlavní proud diskuse o budoucnosti Evropy.
Debatuje se o tom, jak zařídit, aby Unie národních států byla demokratická. Klaus tvrdí: nemůže být demokratická. A priori předpokládá, že takoví Holanďané, Francouzi nebo třeba Řekové jsou natolik povolní a hloupí, že dobrovolně vloží své vzpurné hlavy do bruselského chomoutu.
Debatuje se vážně o tom, jak vytvořit jednotné tržní prostředí a zároveň nepoškodit svobodu soutěže. Klaus rovnou káže, že svoboda není a Unie je podobná totalitní RVHP. Je to úplně stejný nesmysl, jako kdybychom chtěli kritizovat (reálné) chyby posledního modelu mercedesu tak, že ho přirovnáme k východoněmeckému vozítku Trabant. Na estrádě sklidíme úspěch, v seriózní diskusi nikoliv.
Václav Klaus je zkušený politik, o kterém je známo, že vše, co dělá, dělá záměrně. Většina záměrů mu dosud vycházela. Jeho zjednodušený až zkarikovaný protiunijní postoj má patrně také nějaký důvod. Zatím se však pouze zdá, že český prezident chce na sebe upozornit svět i za cenu toho, že bude brán jako estrádní umělec.
