Moderním při opisování se stává přehrávač MP3. Je totiž většinou vybaven i diktafonem. Doma tak stačí na něj nahrát potřebné informace, ve třídě si pak nenápadně provléknout sluchátka rukávem, nasadit je do ucha a jednou rukou si podpírat hlavu. Váš hlas pak nadiktuje celou písemku.
Další oblíbenou novinkou je mobilní telefon. Když si nevíte při písemce rady, můžete poslat otázku kamarádovi a pak už jen čekat, až vám přijde zpráva se správnou odpovědí.
Přesto stále platným tahákem je text na obyčejném papíře. "Napíšu si tahák na počítači a pak si ho nalepím na láhev s vodou. Láhev pak nechám postavenou na lavici. Zatím mi to vždycky prošlo," prozradila osmnáctiletá studentka z jedné pražské střední školy.
Nápadné taháky jsou nejlepší, radí si na webu
Kupříkladu na webu lide.cz je rubrika s názvem Taháky. Studenti si tu radí, jaké pomůcky na opisování jsou ty nejlepší. Někteří studenti si je lepí na botu či napíšou vzorečky na břicho. Holky si zase berou na písemky sukně a taháky si dávají pod silonky.
Mnozí přitom prosazují nápadné taháky. "Toho, co je vidět, si učitelé nevšimnou, ale toho, co schováváte, si všimnou. Viděl jsem to na vlastní oči. Spolužák si napsal na zadní stranu žákovské tahák a žákovskou si nechal položenou na stole. Učitelka si vůbec ničeho nevšimla," napsal na web jeden z pisatelů.
"Zkuste tričko s dlouhým rukávem a textovým potiskem a rukávy si popište fixem. Funguje to. A když použijete obyčejný fix na papír, tak se dá i vyprat a máš na další písemku čistý triko," radí další student.
Jako tahák prý může posloužit i pivní tácek. "Tam se to všechno napíšete, napínáčkem to připnete zespoda k lavici a můžete s tím otáčet. Když jde učitel kolem, tak to jenom zasunete," konstatuje další diskutující.
Taháky si však nepíšou jen malé děti, na písemku si je připravují i vysokoškoláci. "Vytisknu si tahák, do kterého pak udělám v jednom rohu malou dírku a tou provléknu kroužek od klíčů. Kroužek si pak dám před písemkou na prst. Tahákem pak můžu v pohodě listovat," popsala iDNES.cz své "kouzlo" studentka Západočeské univerzity v Plzni.
Učitelé o tahácích ví, některým ale nevadí
"Taháky mi v podstatě nevadí. Je lepší variantou, když si žák doma sedne a napíše si tahák. Tak si látku alespoň zopakuje. Horší je, když se vůbec nepřipraví a při hodině pak jen opisuje od souseda," říká například ředitelka Základní školy v Praze-Hostivaři Helena Fučíková.
Děti ze Základní školy Gajdošova v Brně taháky vůbec nepotřebují. Mohou totiž při písemkách opisovat ze svých sešitů a učebnic.
"Už druhý rok jedeme podle vlastního školního vzdělávacího programu a jedním z našich cílů je, aby se žáci pouze neučili fakta nazpaměť, ale dokázali si informace dávat do souvislostí," řekl iDNES.cz zástupce ředitele brněnské školy Rostislav Novotný.
Z předchozích let si ale Novotný pamatuje, jak si školáci psali taháky na pravítka a holky si je dávaly pod sukně.
"Podle mého názoru je nejlepší hodně velký tahák. Učitelé vždycky hledají malé papírky. Velký papír pak mohou snadněji přehlédnout," konstatoval zástupce ředitele.
