Minulý týden v Budapešti pohřeb generála Bély Királye, jenž v roce 1956 velel bojovníkům maďarské revoluce za svobodu, a tento týden ve Varšavě pohřeb filozofa Leszka Kołakowského, jehož roztržka se stalinisty téhož roku inspirovala řadu intelektuálů (v Polsku i jinde) k odklonu od komunismu.
Rok 1956 byl pro Chruščova nejlepší i nejhorší dobou. Jeho "tajný projev" tehdy odhalil kolosálnost Stalinových zločinů. Gulag se brzy téměř vyprázdnil; začalo politické tání, které zrodilo zvěsti o svobodě, jež nebylo možné zarazit. Konkrétně v Polsku a v Maďarsku se z hloubi vzedmula vlna požadující změnu.
Samozřejmě, Maďarsko mělo svou krátkou a velkolepou revoluci. Tato první válka mezi socialistickými státy otřásla mýtem nedotknutelných "bratrských" pout mezi Sovětským svazem a porobenými národy východní Evropy. Chruščov si ale nikdy nepředstavoval, že by součástí jeho tání byl rozpad sovětského impéria. Takže do Maďarska vpadla Rudá armáda – v rozsahu přesahujícím invazi Spojenců do Evropy na "den D" v roce 1944.
Čtyři rozsudky smrti
Béla Király, zbaven trestu doživotního věznění (který si odpykával po zmírnění jednoho ze čtyř trestů smrti, který od komunistů vyslechl), dostal nabídku, aby velel maďarské Národní gardě a obraně Budapešti. Jeho úkolem bylo stmelit pouliční bojovníky za svobodu v armádu, ale nebylo dost času zastavit sovětský postup. Po týdnu hrdinného úsilí tedy s několika tisíci mužů překročil hranici do Rakouska a do exilu.
Jeden společný přítel se mě po léta snažil s generálem Királyem seznámit, ale k mé lítosti ke schůzce nikdy nedošlo. Člověk, který si zarámuje čtyři rozsudky smrti, jež vyfasoval (jeden z nich podepsal Chruščov a jiný zase roku 1956 Jurij Andropov, sovětský velvyslanec v Budapešti), a pověsí si je v přijímacím pokoji, má přesně onen osobitý humor, který mi přináší potěšení.
otázkaChruščov, Király, Kołakowski. Jak tito tři muži s tak odlišným původem a životní dráhou mohli nakonec přispět k témuž cíli: vzkříšení svobody v Evropě. |
Kołakowski byl naproti tomu muž, jehož jsem znala. Často jsme se vídali na konferencích, kde bylo vždycky potěšením naslouchat jeho ruštině – ruštině, která měla akcent a eleganci Tolstého a Puškina, vzdálena pokleslému ruskému štěkotu Vladimira Putina. Kołakowski se tak jako Király v roce 1956 obrátil proti komunistické straně, do níž kdysi vstoupil s nadějí zformovanou v kostnici, v niž nacisté proměnili Polsko, že vybuduje lepší svět.
Kołakowski, nejvěhlasnější filozof moderního Polska, rychle postřehl, že stavebním kamenem komunismu je lživost, a se zděšením se od něj odvrátil. V roce 1968 už polský režim nedokázal snášet jeho přítomnost. Byl vyhnán ze svého místa na Varšavské univerzitě, a když odešel učit do zahraničí, vláda jej uvrhla do exilu.
Otázka, kterou si kladu, tkví v tom, jak tito tři muži s tak odlišným původem a životní dráhou – Chruščov, ruský rolník proměněný v proletáře, který se stal generálním tajemníkem sovětské komunistické strany, Király, maďarský voják starosvětské Evropy, prodchnutý aristokratickými tradicemi, a Kołakowski, ušlechtilý akademik z Varšavy, jemuž byly bližší kacířské názory jansenistů než zvrácená logika leninské dialektiky – mohli nakonec přispět k témuž cíli: vzkříšení svobody v Evropě.
Jen komunismus
Chruščov vlastně neznal nic jiného než komunismus. Snažil se jej polidštit a odčinit krutost stalinské ortodoxie, ale nikdy nepochyboval, že leninský systém je směřováním budoucnosti. Király, jenž se hlásil ke starým kodexům vojenské cti (v izraelském památníku holokaustu Jad Vašem byl prohlášen Spravedlivým mezi národy za stovky Židů, které zachránil tím, že je během druhé světové války ponechal ve své armádě), právě tento systém pokládal za nepřítele své vlasti a svobody.
Dnes je však Chruščov připomínán především za podíl na zániku stalinismu – a skrze Michaila Gorbačova, jemuž byl vzorem, nakonec za přispění k zániku komunismu. Király a Kołakowski se stali hlasy umírněnosti a smířlivosti v Maďarsku a Polsku, které vyvázly z temnoty komunismu do poledního světla. Na Királye se bude vzpomínat nejen jako na válečníka, ale také humanistu, usmiřovatele, který vyzýval, aby se po roce 1989 nepřistupovalo k odvetě, a liberální vzor mnoha Maďarů. Kołakowski prosazováním posvátnosti pravdy vprostřed říše lži spojil nové demokratické Polsko se starým Polskem ducha a kultury.
© Project Syndicate, 2009.
