Severokorejský diktátor Kim Čong-un by si podle všeho moc přál, aby ho takto svět vnímal. Nasvědčuje tomu urputná snaha o změnu image, kterou vyvíjí před historickými summity s nedávnými arcinepřáteli. V pátek se sejde s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem a později, nejspíše začátkem června, zřejmě také s šéfem Bílého domu Donaldem Trumpem.
V tuto chvíli ovšem není Kim Čong-un severokorejským Gorbačovem ani náhodou. Na to nové šaty evropského střihu ani pár vstřícných vyhlášení zdaleka nestačí.
Jen namátkou: Severní Korea zůstává pod jeho železnou pěstí barbarským gulagem, v němž všudypřítomný represivní aparát zabíjí a mučí lidi kvůli naprostým hloupostem. Její rakety a jaderné bomby dosud nepřestaly ohrožovat svět, byť Kim o víkendu sympaticky vyhlásil, že zastaví další testy ničivých zbraní.
Na druhou stranu, nějak se začít musí, a i to málo je lepší než nic. Zatím se jedná jen o drobné posuny, je ž mají zlepšit mediální obraz Kim Čong-una a představit ho jako srdečnějšího člověka z masa a krve.
Cigareta na veřejnosti je pryč
Ze severokorejských médií v poslední době prakticky vymizely obrázky jaderných střel a také tradiční nepřátelská rétorika na adresu Spojených států i Jižní Koreje. V palebné linii severokorejských kádrováků tak prakticky osiřela japonská vláda vedená Šinzó Abem, která zůstává „žalostně reakcionářskou“.
Samotný Kim je líčen jako přístupný státník milující svou rodinu i zemi. S tím souvisejí i daleko četnější televizní reportáže z jeho návštěv školek a jeslí, při nichž si hraje s dětmi jako opravdový „otec národa“. Ve vysílání se to už tolik nehemží nejrůznějšími uniformami, ale přibylo estrád a zábavných pořadů. Důraz je kladen na „progresivní mládí“.
Možná, že je to jen efektivní marketingová strategie, pokus ukázat upřímnost Severu před pátečními mírovými rozhovory. Možná však myslí Kim Čong-un svou snahu zlidštit severokorejskou totalitu opravdu vážně, byť mu to většina analytiků příliš nevěří. Zatím nevíme.
Jihokorejská média si všimla, že Kim přestal na veřejnosti nosit tradiční černý „revoluční“ oděv a objevuje se v moderních šedých oblecích západního střihu. Zmizel také jeden z jeho dříve neodmyslitelných atributů – cigareta, kterou donedávna žmoulal v ruce prakticky neustále.
K normalitě daleko
Dobrý tah se Kim Čong-unovi povedl i s dosud téměř neviditelnou elegantní manželkou Ri Sol-ču. Udělil jí titul první dámy, čímž významně posílilo její postavení před summity, a naznačil tak, že ženy mohou hrát v tradičně maskulinním režimu aktivnější roli.
Podle znalců poměrů v Severní Koreji je povýšení Ri Sol-ču zřejmě součástí snah vykreslit zemi jako „normální stát“. I Kim Čong-unovi, zejména pokud myslí vnější i vnitřní oteplení vážně, však musí být jasné, že k „normální zemi“ chybějí jeho Severní Koreji celé světelné roky.
Zatím je evidentní, že Pchjongjang jemně připravuje Severokorejce na to, co mohou následující životně důležité týdny přinést. Pokud by se mladý diktátor domluvil s USA a Jižní Koreou podle svých představ (zatím netušíme jakých), mohou přijít i další změny. Budou nejspíš v duchu nějakého odvaru čínských hospodářských reforem. Pokud však odejde od jednacího stolu rozezlen, vše se nejspíš rychle vrátí do starých kolejí. A možná bude i hůř.
