Vlivem globálního oteplování sněhová pokrývka špičky vulkánu mizí již řadu let, postupně se ale ještě přidal "farmářský urychlovač".
Chudí afričtí zemědělci potřebují hospodářské plodiny jako sůl, co si nevypěstují, to nemají.
Jelikož tamní půda není zdaleka tak přísně kontrolovaná jako zemina evropská, hledají farmáři podstatně větší plochy. Nová území si jednoduše vypalují.
Právě rozlehlá spáleniště stojí za rapidním úbytkem sněhu na vrcholu Kilimadžára.
Farmáři vypalují lesy, což má za následek úbytek dešťů. Přitom srážky jsou logicky hlavním zdrojem ledového pokryvu.
Méně vody padající z nebe zároveň znamená více sucha a více hladomoru. Domorodci ovšem na varování vlády a odborníků příliš nedají.
Vláda Tanzánie podnikla ostré kroky k ustanovení Kilimandžára a jeho okolí národní rezervací, v jejímž okolí se nesmí nic pálit. Hospodářské rozšiřování ale pokračuje navzdory politice.
Vědecké studie hovoří o hrozivém faktu: při dnešním tempu ztráty tří set kubických metrů ledu za měsíc a jeho pomalém doplňování zmizí sníh z Kilimandžára do roku 2020.
To by znamenalo nejen konec legendy, ale také vážnou krizi turismu. Ročně se na vrchol více než pět kilometrů vysoké sopky vydá přes 10 tisíc lidí. Kolik z nich by ale mělo zájem o obyčejnou, náhle neatraktivní horu?
Podle německého vědce Andrease Hempa je pro spásu Kilimandžára nejdůležitější záchrana lesů.
Stranou odkládá i záchranu ledovcové říčky, která na vrcholu prýští.
"Dokonce i bez svých ledovců je Kilimandžáro a kolem ležící lesy nezbytnou součástí místního ekosystému," varuje Hemp.
 |
