Voliči měli jediné měřítko: hledali muže, který jim toto přání může splnit.
Primárky proto nebyly soubojem uvnitř smečky, z něhož se vynoří ten nejlepší. Byly spíš promenádou na molu, v němž si přihlížející sami vybrali přesně podle svého gusta.
Nešlo o pravou vizi, ale o pravého člověka. Kerry v této soutěži vyhrál zdrcujícím způsobem, přestože než vyšel na pódium, byl zpočátku outsiderem. Ale to Amerika ještě uvažovala srdcem. Když zapojila i rozum, jevil se jako jediná jistá sázka.
Lidé s ním možná často nesouhlasí, určitě mají i výhrady, ale přesto má v jejich očích přednost, která převálcuje všechny pochyby: mohl by porazit Bushe. Letošní volby budou totiž až v druhém plánu soubojem dvou kandidátů nebo dvou vizí - především však budou referendem o čtyřech letech Bushova prezidentství.
A v úterý 2. listopadu se "ne" anglicky řekne "John Kerry". Systém funguje. Lidé si zpočátku zaflirtovali s Howardem Deanem, fanfaronem protestu, ale pak se zachovali odpovědně.
To neznamená, že by byl Kerry volbou z nouze. Je schopný a zkušený. Prokázal charakter. Je válečným hrdinou. A umí na sobě pracovat. Změnil se v průběhu kampaně, snažil se půjčit si od Johna Edwardse jeho šarm i tezi o dvojí Americe, mocné a chudé.
Možná by se dnes mohl jmenovat Kerrwards. Edwards vyhrál soutěž krásy, ale Kerry vyhrál primárky. V čase války s terorismem chtějí lidé někoho, kdo má větší zkušenost, včetně té válečné.
Jeho pozice mezi demokraty byla neotřesitelná. Gulliver mezi mušími váhami. Ale jaká je jeho pozice vůči Bushovi? Teprve v následujících měsících se ukáže, jak silný je Kerry doopravdy. Poprvé narazí na skutečného těžkooděnce. Demokraté mohou být spokojeni.
Touha po volební odvetě je spojila jako snad nikdy předtím, srazili Bushovi popularitu a strana přežila primárky bez náznaku rozštěpení. Jenže Bílý dům doposud jen přihlížel. Teď vyrazí i on. Goethe by řekl, že Kerry přešel poušť - a před sebou má vysoké hory.
