Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Když umění už není tím, čím bývalo

  9:30aktualizováno  9:30
Česky vyšla ve světě diskutovaná kniha Umění po roce 1900. Snaží se vyložit avantgardu i antiavantgardu v kostce.

Umění po roce 1900, obal knihy | foto: Kavárna

Dějiny výtvarného umění dvacátého století jsou i pro odborníky obtížně zhlédnutelným konglomerátem stylů, osobností, neproniknutelných teorií a protichůdných koncepcí. Potíže nastávají především s tvorbou po roce 1970. Nejenže od ní nemáme dostatečný odstup, ale významná část výtvarného umění získala podobu, která se liší od forem tradičních.

Minulé století bylo pro výtvarné umění stoletím výjimečně dlouhým a spletitým. Nesnadnou orientaci v jeho historii znásobuje i globální šíře jeho vývoje. Jeden z nejoriginálnějších i nejkontroverznějších pokusů vyrovnat se s celkem umění 20. století v podobě jednosvazkové publikace právě vyšel česky: kniha Umění po roce 1900.

Náročné kvarteto
Publikace Umění po roce 1900, s podtitulem Modernismus – antimodernismus – postmodernismus, vyšla v angličtině poprvé roku 2004 a za uplynulé roky vzbudila ve světě značnou pozornost. Její autoři – Hal Foster, Rosalind Kraussová, Yve-Alain Bois a Benjamin H. D. Buchloh – totiž nejsou smířlivě ekumenickým spolkem, nýbrž vyhraněnou skupinou historiků umění, jejichž radikální názory v posledních desetiletích významně proměnily metody dějin umění i výsledky, jichž tato disciplína dosáhla. A jejich Umění po roce 1900 není publikací na konferenční stolek, nýbrž myšlenkově hutným a kontroverzním dílem, jehož četba vyžaduje vůli porozumět a určena je především těm, kteří o vývoji umění uplynulého století již mají základní představu.

Autoři knihy jsou zakladateli nebo přispěvateli vlivného čtvrtletníku October. Ten vychází od roku 1976 a věnuje se historii a teorii umění, fotografie a filmu. Pro jejich zkoumání tu pisatelé používají poznatky z filozofie, psychologie, sociologie a literární teorie; zásadním způsobem je ovlivnily metody formalismu, marxismu, psychoanalýzy, strukturalismu a poststrukturalismu. Jazyk přispěvatelů časopisu je intelektuálně náročný, na čtenáře někdy může působit jako nesrozumitelný žargon opepřený termíny u nás známými především z oblasti ideologické propagandy. Avšak přijmeme-li ho, tradiční vyprávěcí dějiny umění už pro nás budou navždy povrchní.

Originální struktura
Od jiných pokusů o velké uměleckohistorické přehledy se Umění po roce 1900 tedy odlišuje užíváním vyhraněných metod zkoumání. Kniha nepřináší beletrizované vyprávění o životech slavných umělců nebo nutně zjednodušující výklady o pozvolném vývoji stylů. Historie umění tu je prezentována jako různorodý materiál zkoumaný pokaždé z trochu jiného pohledu.

Originální je již sama struktura knihy. Je řazena přísně chronologicky, skládá se z více než stovky krátkých kapitol, které pojednávají vždy o jedné události spjaté s příslušným rokem dvacátého století. Touto událostí může být vznik uměleckého díla, výstava nebo publikování teoretického textu. V této kaleidoskopické struktuře je místo na výklad zdánlivě úzce specializovaných témat, která bychom do souvislého vyprávění těžko včleňovali. Dozvíme se tak kupříkladu o významu primitivismu pro výtvarnou avantgardu počátku století, o vlivu obrázkových časopisů na fotografickou produkci třicátých let nebo o dopadu jisté přednášky fotografa Victora Burgina na vývoj konceptuálního umění.

Uvnitř kapitol objevíme samostatné textové bloky, které představují další důležité osobnosti, významné myšlenkové směry nebo historické události. V textu jsou rozmístěné intertextové odkazy na související pasáže v jiných částech knihy, každá kapitola má vlastní sekci doporučené literatury.

Knihu otevírají texty stručně vysvětlující použité metodologické postupy, v jejím závěru najdeme slovníček základních termínů. Text je na dvou místech přerušen záznamem panelové diskuse o umění první a druhé dekády dvacátého století. Samozřejmostí je rejstřík.

Umění a peep show. Marcel Duchamp: Etant Donnés: 1. La Chute d’eau, 2. Le Gaz d’éclairage (Dané: 1. Vodopád, 2. Svítící plyn), 1946–1966; asambláž, různá média, 242,5 x 117,8 x 124,5 cm.

Základní literatura
Pozornost autorů je upřena především na vývoj výtvarné avantgardy, v první polovině století ztotožnitelné s termínem modernismus, ale i s reakcí na ni v podobě socialistického realismu, poválečné neoavantgardy či pozdějšího postmodernismu. Pokus autorů o smysluplný řez nepřehlednými vrstvami historie je sice nutně reduktivní, avšak ve své zaujatosti působí sympaticky a aplikace obecné snahy analyzovat, co se s myšlenkou avantgardy v posledním století dělo, má na knihu blahodárný vliv.

Pro skladbu publikace je klíčový pojem kritičnost či kritika. Je to postoj, jímž jednotliví umělci a teoretici analyzovali jednak formální a výrazové možnosti uměleckých výtvorů, a jednak ho uplatňovali ve vztahu ke společenské realitě. Oproti jiným dějinám umění dvacátého století je zjevné, že autoři Umění po roce 1900 mají své oblíbence především mezi ruskou avantgardou a společensky angažovanými umělci.

V zahraničí se svazek Umění po roce 1900 setkal s nadšenými i s kritickými reakcemi. Tahle kniha má k rovnoměrnému zastoupení toho, co se v umění dvacátého století událo, skutečně hodně daleko. Podrážděný tón některých kritiků však můžeme přičíst i závisti: Umění po roce 1900 je prací, která na dlouhá léta ovlivní způsob, jímž budeme číst a interpretovat umění uplynulého století. Je zjevné, že se stane základní literaturou, kterou budou umělci, výtvarní kritici, profesoři a studenti dějin umění obhajovat či kritizovat, zcela určitě však číst.

Charakter publikace se vlastně blíží samotnému umění dvacátého století. I to je nepřehledné, někdy matoucí svým jazykem, ale přitom plné pokusů o nové formulování pozic umění v soudobém světě.

. Umění po roce 1900

Hal Foster, Rosalind Krausová, Yve-Alain Bois, Benjamin H. D. Buchloh.
Přeložili Josef Hrdlička, Irena Ellis a Jitka Sedláčková; redigovala Andrea Sedláčková, jazyková spolupráce Lucie Kučová. Slovart, Praha 2007, 704 stran (637 ilustrací, z toho 413 barevných), náklad neuveden, doporučená cena 1 999 korun.

Autor:


Hlavní zprávy

Nejčtenější

Auto v Brně srazilo ženu s kočárkem, řidiče pak napadl přihlížející dav

Záchranáři zasahují v Bratislavské ulici v Brně poté, co zde auto srazilo ženu...

Dramatické okamžiky se odehrály na konci minulého týdne v Bratislavské ulici v Brně. Nejprve zde auto srazilo ženu s...

V Rusku se zřítilo letadlo se 71 lidmi, příčina katastrofy je stále nejasná

Trosky letadla se našly asi 40 kilometrů od moskevského Domodědova letiště (10....

V Rusku se v neděli zřítilo letadlo Saratovských aerolinií. Letoun An-148 mířil do města Orsk na jihu Ruska, krátce po...



Hamáček vede ČSSD, která považuje za zásadní problém obviněného ve vládě

Novým předsedou ČSSD se stal Jan Hamáček, delegáti ho do čela strany zvolili na...

Novým předsedou ČSSD je dosavadní místopředseda Jan Hamáček, který je ochoten jednat o vládě s ANO. Schválit ji musí...

Polák vezl dodávku na malém přívěsu, policii ukázal jen fotku řidičáku

Naložit dodávku na tak malý přívěs chtělo hodně odvahy a drzosti.

I otrlé dálniční policisty nedávno v Ostravě překvapil řidič polského auta, který na malém přívěsu vezl nadměrně velkou...

Babiš prohrál spor o evidenci u StB. Budu se soudit až do smrti, vzkázal

Andrej Babiš

Bratislavský krajský soud v obnoveném líčení zamítl žalobu Andreje Babiše, že je neoprávněně evidován jako agent ve...

Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou...

Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se...

ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Edvard Beneš před svou vilou

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval...

Najdete na iDNES.cz