Pětaosmdesátiletá Haru Kobajašiová chodí do lázní ke kouzelníkovi, aby si odpočinula a popovídala s kamarádkami. "Žiju sama a je pro mě důležité, že můžu s někým mluvit", tvrdí. Pro ní i jiné stárnoucí zákazníky začaly některé tokijské veřejné lázně působit i jako pečovatelská služba pro důchodce.
Kuseki Umura, ředitel odboru zdravotní péče pro seniory, říká: "Je pro ně hodně důležité, aby se dostali ven z domu a komunikovali s jinými lidmi. Osobně budu hodně smutný, jestli zaniknou další lázně."
Sento už Japonce nelákají jako dřív
To je ale velmi pravděpodobné. I když je čtyřicetiletý Sumihiro Tadžima z lázní Šowa Jokudžo plný víry v dobrou budoucnost podniku, snaží se raději nemyslet na staré rčení, že rodinný podnik vždycky zničí vnoučata ani na to, jak moc se od války změnil životní styl jeho spoluobčanů.
V roce 1968 bylo v Tokiu 2687 sento, dnes jich zbývá necelá polovina. Klesá také počet návštěvníků. Z průměrně 500 denně v roce 1968 na současných 150. |
setkávání a společenskému životu.
"Sento jsou důležitou součástí japonské kultury a tradice, říká Masahiko Hokosawa, majitel lázní Tacunoju. Norijuki Kurocuka, šéfredaktor reklamního časopisu tokijské asociace veřejných lázní, s ním jenom souhlasí. "Lidé pořád jedí v restauracích, přestože mají doma vlastní kuchyň," říká. "Sento ale takhle nefunguje. Veřejné lázně opravdu musejí přicházet s novými nápady, aby zůstaly přitažlivé."
Majitelé musejí stále vymýšlet něco nového
Upadající podniky se tak snaží návštěvníkům stále nabízet i něco navíc. V Ju-poppo sento mají například zákazníci k dispozici kromě čistého ručníku i přístup k počítači a internetu. Sento v tokijské čtvrti Kita pořádá dvakrát do roka koncerty barokní hudby, které si získávají značnou oblibu díky vynikající akustice koupacích prostor.
Každou třetí neděli nabízejí lázně ve čtvrti Adači návštěvníkům jose - komediální talk-show s účinkujícími v kimonech. Ve čtvrti Suginami zase mají v lázních ping-pongové stoly.
Majitelé sento se bojí i další konkurence. Stále větší oblibu totiž získávají venkovské horké prameny. Ty každoročně navštíví více než sto milionů lidí.