Jde o uměle nafouknutou mediální bublinu, vyprovokovanou ješitností předních politiků, která je malicherná a patrně by už dávno nikoho nezajímala, kdyby ji nerozmazávali nudící se novináři. Připusťme, že institucionální vztahy základních článků našeho mocenského systému nejsou dokonalé. Nicméně jsou vymezeny ústavou a ni navazujícími zákony a v této vymezené podobě musí být respektovány. Současný stav věci je takový, že guvernéra a členy bankovní rady jmenuje prezident. Tak to prostě je a nelze s tím nic dělat. Zákon mu neukládá, s kým se má o výběru kandidátů radit a odpovědnost za kvalitu volby nese pouze on. Nevidím nic dramatického na tom, že prezident v tomto případě využil své pravomoci a splnil ústavou mu uloženou úlohu. Nemyslím, že by věci prospěl, kdyby prodloužil období bezvládí v ČNB čekáním na platnost zákona, který přesouvá mocenskou rovnováhu sil v této věci ve prospěch vlády a parlamentu, protože provizorium v řízení tak důležité instituce je vysloveně škodlivé. Ostatně se zdá, že prezidentem vybraní lidé jsou dobří odborníci. Navíc historie jmenování Josefa Tošovského a dalšího vývoje jeho vztahů k politickým elitám ukazuje, že i ten nyní křičící mistr se občas utne. Pánové Zeman a Klaus by určitě rovněž do čela ČNB prosadili kvalitní osobnosti. Jenže v této chvíli to nebyl jejich úkol a nebyli k tomu vybaveni ústavní pravomocí. Toť vše.
Vytýká se prezidentovi, že využitím své pravomoci proces obsazení funkcí v ČNB zpolitizoval a zbavil tak guvernéra a radu ČNB postavení od politiků nezávislých osobností. K politizaci této záležitosti ovšem nedošlo ústavním krokem prezidenta, ale pokřikem těch, kteří ve své ješitnosti vnímali jeho rozhodnutí jako zásah do jejich možných budoucích práv. Ale zejména:neexistuje žádný hermeticky uzavřený aseptický rezervoár nezávislých osobností, z kterého by smluvněopoziční siamská dvojčata mohla vybírat. A jen šílenec by mohl uvěřit, že právě jimi vybraný guvernér a rada ČNB by byli opravdu, ale opravdu nezávislí. Přestaly snad platit argumenty Václava Klause, zpochybňující nezávislost veřejně činných osobností jako takovou, uplatněné proti Václavu Fischerovi ? A bylo by pro stát skutečně dobré, pokud by vedení ČNB bylo povinováno vděčností za své jmenování právě těm politikům, které život často nutí přijímat krátkodechá rozhodnutí ?
Myslím, že dané téma nezasluhuje pozornost, kterou mu média věnují. Je totiž důležité právě jen pro tu úzkou skupinu politiků, kteří se cítí dotčeni a na ně nabalené novináře. Běžného občana tato věc nemůže příliš zajímat. Cítil by se zneklidněn, kdyby se dověděl, že do čela ČNB byli jmenováni lidé bez přiměřené kvalifikace či pochybných morálních kvalit, nezpůsobilí zastávat své úřady. To se zřejmě nestalo.
Bohumil Doležal v článku v Lidových novinách dne 28.11.2000 dokonce z této malicherné aféry vyvozuje, že výzva hnutí Děkujeme, odejděte, měla být adresována také Václavu Havlovi. Nejsem ctitelem Václava Havla a upřímně si myslím, že po trapném výsledku prvního kola prezidentské volby měl v sobě najít dostatek rozumu a hrdosti ke stažení své kandidatury. Nicméně odmítám zpochybnění jeho ústavní pravomoci a nadbytečnou dramatizaci aféry. Musím se při tom pousmát chronickému sklonu Bohumila Doležala k odstřelování vrcholných politiků kvůli malichernostem. Nedávno vyzval k předčasnému odchodu Miloše Zemana kvůli napětí na česko-rakouských hranicích, nyní se pustil do prezidenta. Kdo je na řadě příště a jaká lapálie mu při tom poslouží ?
