Silniční pravidla se nám nemusí líbit, ale jediný čistý způsob, jak je měnit, je schválit zákon nový, lepší.
Proč tedy odstupující premiér v neděli vystřelil ten amnestijní nápad?
A) Kritizovat tvrdý zákon před televizní kamerou je líbivé.
B) Rychlá střelba na cíl bez velkého míření patří k Paroubkovu politickému stylu. Trefí se, netrefí se, v obou případech jeho střelbu média zaznamenají.
Vystřelil nápad na zrušení lustračního zákona, po nesouhlasném zamručení z publika zrušení odvolal. Vystřelil povolební "únorový projev", po nepříznivé reakci ho odvolal.
Slovo, které přestane platit ve chvíli, kdy ozvěna ještě nestačila doznít, není nejlepší premiérskou vizitkou. Takovému slovu hrozí, že se začne podobat pouťovému balonku: vyletí, praskne, zbude jen vzduch.
Ale nejde jen o těkavá slova, která zlehčují vážnost politikovu i vážnost jeho funkce. ČSSD, která pro silniční zákon hlasovala, ohlašuje ústy premiéra změny už pár hodin (!) po zahájení jeho účinnosti - pokud poslanci budou stejného názoru jako předseda.
Vyloučeno to není. Kdysi schválili povinné účtenky za drobné nákupy, ale po premiérově zásahu je zrušili.
Co si má občan, volič o takovém přístupu k zákonodárné práci myslet? Říká se mu tím: vyrábíme zmetky, hlasujeme nedbale, právní řád flikujeme podle nálad (partajních, aktuálního veřejného mínění), na život v nejisté právní džungli si musíte zvykat.
Nemusíme. Ani nechceme. Nic proti úpravám silničního zákona, naopak. Ale ne na principu "jednou měř, dvakrát řež".
ODS byla odpůrcem silničního zákona. V sobotu její skoroministr dopravy ještě mluvil o ročním zjišťování plusů a minusů a následném doladění bodového systému, teď, po Paroubkově výstřelu, už mluví o rychlé novelizaci.
ČSSD, která zákon schválila, se také pohrne do změn rychlostí silničního piráta? Člověk si připadá jako pokusné zvířátko. Řidiče možná rychlost ohlášených změn potěší.
Ale občan by měl být ve střehu: zákony ovlivňující jeho život se netvoří po zralé úvaze zákonodárců, nýbrž podle dojmů, pocitů... a podle premiérovy rychlostřelby.
