Jak velkou roli hraje fotbal v politice vědí i obyvatelé země pořádající právě probíhající mistrovství světa. Během apartheidu byli odpůrci rasistického režimu v JAR vězněni nedaleko Kapského Města na pověstném Robben Islandu. V roce 1967 vedení věznice povolilo založení trestanecké fotbalové ligy. Celý týden vězni lámali kámen v lomech, ale v neděli byly dvě hodiny vyhrazeny fotbalu.
"Pokud můžeme organizovat ligu v tak extrémních podmínkách, možná jednou zvládneme i řízení země," uvažovali podle historika Seana Jacobse vězni. Jedním z rozhodčích vězeňské ligy na Robben Islandu byl i současný prezident JAR Jacob Zuma.
Za apartheidu byl fotbal sportem černochů, vládnoucí bílá elita podporovala ragby a kriket. Zakázané opoziční hnutí Africký národní kongres využívalo fotbalových zápasů ke svým shromážděním. Protože rasistický režim nepřipouštěl smíšené týmy, bílá mužstva si domlouvala neoficiální zápasy s černochy. Skutečnost byla brzy všem jasná: bělošská liga byla horší a v roce 1977 skončila.
V roce 1991 byla založena Jihoafrická fotbalová asociace. Během zakládající schůzky zazněla odvážná slova: "Založení fotbalové federace je přirozenou věcí, protože fotbal dlouhou dobu stojí v čele boje proti rasovému útlaku." Apartheid se zhroutil o dva roky později.
Itálie - Československo 2:1 (1934)
Na mistrovství světa v roce 1934 přijeli Čechoslováci v roli outsidera, přesto málem dosáhli až na zlato. Ve finále jim ale v cestě nestál jen tým domácí Itálie, ale i diktátor Benito Mussolini. Ten pro šampionát nechal vyrobit svoji vlastní trofej Coppa del Duce a před turnajem udělil italské občanství několika jihoamerickým hráčům, aby mohli hrát v jeho barvách.
Ve finále jsme se ujali vedení po gólu Antonína Puče, ale dvanáctým hráčem Italů byl švédský rozhodčí Eklind, který přehlížel zákeřnou hru domácího týmu. Italové zvítězili v prodloužení. Čechoslováky ale vítaly doma na Wilsonově nádraží nadšené davy jako své zlaté hochy.
"Za Italy hrál dokonce i rozhodčí. Když jsem přihrával jednomu z našich hráčů, přiběhl rozhodčí a míč odhlavičkoval zpátky Italům. Bylo to neuvěřitelné," vzpomínal na zápas Josef Bican, který na turnaji hrál za rakouský Wunderteam.
Salvador - Honduras 3:0 (1969)
Ozbrojený konflikt mezi Salvadorem a Hondurasem v roce 1969 je asi nejznámějším a nejkrvavějším příkladem toho, jak kopaná ovlivňuje politiku. Mezi oběma zeměmi se na konci šedesátých let stupňovalo napětí. Bezzemci ze Salvadoru se stěhovali do Hondurasu, který měl hodně půdy a málo obyvatel.
V létě 2009 v Hondurasu vzplály nepokoje. O třicet let dříve se zde válčilo kvůli fotbalu.
Týmy obou zemí se střetly v kvalifikaci na MS 1970 v Mexiku. Honduras v druhém zápase prohrál 0:3 a rozzuření fanoušci si vybili vztek na přistěhovalých Salvadoreňos. Salvador obvinil Honduras z genocidy a jeho síly včetně zastaralých vrtulových stíhaček zaútočily na Honduras.
Válka trvala pouhých 100 hodin, než Organizace amerických států zprostředkovala příměří. Na obou stranách zahynulo přibližně tisíc lidí.
Zair - Brazílie 0:3 (1974)
Na světový šampionát v roce 1974 se jako první africký tým kvalifikoval Zair. V prvním utkání Leopardi dostali výprask 0:9 od Jugoslávie, v druhém podlehli Skotsku 0:2. Nespokojený prezident Zairu Mobutu Sese Seko poslal hráčům jasný vzkaz: Pokud v posledním zápase proti Brazílii dostanete více než tři góly, nesmíte se vrátit domů.
V 79. minutě vstřelil Valdomiro třetí gól Brazilců a Leopardi tušili, že je zle. Když pak Afričanům hrozil další gól z přímého kopu, odkopl obránce Ilunga Swepu míč daleko pryč. To co vypadalo jako akt šílenství, byl ve skutečnosti zoufalý pokus, jak ušetřit čas.
"Myslíte si, že jsem tenkrát ze sebe schválně udělal blbce? Musíte si uvědomit, že jsme hráli o své životy!" cituje Mwepu server CNN.
Argentina - Peru 6:0 (1978)
V roce 1978 se světový šampionát hrál v Argentině. O dva roky dříve se moci v zemi chopila vojenská junta, která rozpoutala tzv. špinavou válku proti levicové opozici. Během sedmi let zmizelo v Argentině zhruba deset tisíc lidí, junta například s oblibou nechávala shazovat příslušníky opozice do moře z letadel.
Generálové pojali turnaj jako monumentální propagandistickou akci. Stavěli nesmyslně velké stadiony, vystěhovávali obyvatele chudinských čtvrtí do pouště. A mundial chtěli za každou cenu vyhrát.
Pokud ale chtěla Argentina postoupit do finále, musela porazit Peru nejméně 4:0. Generálové proto poslali spřátelené juntě 35 tisíc tun obilí, zbraně a argentinská centrální banka poskytla Peru 50 milionů dolarů. Argentina vyhrála 6:0, ve finále porazila Nizozemsko a zemi zachvátila hysterie.
"Celá země byla v ulicích, radikálové se objímali s peronisty, katolíci s protestanty a židy a všichni mávali jedinou vlajkou: argentinskou," vzpomíná na oslavy jeden z obyvatel Buenos Aires v knize Simona Kupera Fotbal proti nepříteli. O čtyři roky později junta omílala fotbalovou hymnu z šampionátu Vamos Argentina, vamos a ganar (Běž, Argentino, běž a vyhraj) během války o Falklandy.
Prohraná válka s Británií zlomila juntě vaz. Jedním z důvodů, proč Argentina kapitulovala, byla údajně i hrozba, že by země mohla přijít o účast na mistrovství světa ve Španělsku. Diego Maradona ve svých vzpomínkách přiznává, že když v roce 1986 vyřadil svojí "božskou rukou" Anglii z šampionátu v Mexiku, cítil to jako odplatu za Falklandy.
Diego Armando Maradona v zápase proti Anglii na MS 1986
Severní Korea - Jižní Korea 1:1 (2008)
Politika se promítla i do zápasů před šampionátem v JAR. V kvalifikaci se potkaly týmy Jižní a Severní Koreje. Obě země jsou fakticky stále ve válce, která před půl stoletím rozdělila Korejský poloostrov podél 38. rovnoběžky.
Totalitární KLDR ale nedovolila, aby na jejím území zavlála vlajka a zazněla hymna znepřáteleného souseda. Domácí zápas s Jižní Koreou proto sehrála na neutrální půdě v čínské Šanghaji. Před mačem navíc severokorejský kouč obvinil Jižní Koreu, že jeho svěřencům otrávila jídlo. Nic takového se neprokázalo, na šampionát se kvalifikovaly oba týmy.
KLDR se na mistrovství světa dostala již v roce 1966. Pořádající Velká Británie ale tehdy stalinistický stát oficiálně neuznávala. Podle nedávno zveřejněných dokumentů britská vláda zvažovala, že severokorejskému týmu neudělí víza. Obávala se diplomatického konfliktu s Jižní Koreou. Kvůli obavám z reakce FIFA nakonec Londýn víza udělil a KLDR se překvapivě probojovala až do čtvrtfinále. Anglie turnaj vyhrála.
"Někteří lidé si myslí, že fotbal je záležitostí života a smrti. Mohu vás ujistit, že je mnohem, mnohem důležitější," řekl bývalý trenér Liverpoolu Bill Shankly. Význam tohoto sportu každopádně nesmíme podceňovat.
