Rozruch kolem vyhošťování východoevropských Romů zavinil ministerský oběžník z 5. srpna, který hejtmanům a policii nařizoval pokračovat v repatriaci ilegálních přistěhovalců a v rušení načerno postavených tábořišť.
To je v souladu se zákonem i unijním právem. Francie může vyhostit občany nejnovějších členských zemí - Rumuny a Bulhary - pokud si v zemi do čtvrt roku nenajdou práci nebo nemají peníze. Umožňuje to přechodné ustanovení, které si vymínilo 15 dalších států Unie.
Jenže úřední oběžník nařizoval rušit "prioritně romské tábory", a to už je v rozporu s právem EU (oběžník ve francouzštině najdete zde). Vláda nechala diskriminací zavánějící dokument přepracovat. Netrvalo to dlouho, zůstal skoro stejný. Úředníci pouze odstranili slovo Rom.
Lavina už ale padala. Kromě médií se do země galského kohouta pustili představitelé některých unijních států, včetně šéfa české diplomacie Karla Schwarzenberga, a hlavně Evropská komise, orgán, který dohlíží na naplňování práv EU (o její kritice Francie čtěte zde).
Zákony nade vše
VYHOŠŤOVÁNÍ ROMŮLoni Francie kvůli neplnění imigračních opatření vyhostila 10 tisíc Romů z Rumunska a Bulharska. Letos zatím muselo zemi opustit přes osm tisíc Romů. Repatriovaní Romové se ze země původu obyčejně vrátí zpět. |
V posledních dvou dekádách vyvolávala nejvíce vášní imigrace z muslimských zemí severní Afriky, teď se Francie potýká také s přílivem lidí z Rumunska a Bulharska. Od roku 2007, kdy se země staly součástí EU, z nich do Francie odešlo na 15 tisíc Romů.
"Je to problém. V posledních letech do Francie přišly tisíce Romů z východní Evropy, kteří jsou trochu jiní než etablovaní Romové, již v zemi žijí už dlouhé roky. Neučí se jazyk, nehledají si práci a žebrají," uvedl historik Zdeněk Vašíček.
"Zde však nejde ani tak o Romy nebo o rasismus, nýbrž o dodržování zákonů a pravidel," poukázal historik na francouzskou tradici.
Sarkozymu teče do bot, míní jeho kritikové
Ve Francii se kontroverzní oběžník dočkal spíše pozitivních ohlasů. S rozhodnutím prezidenta souhlasí okolo šedesáti procent obyvatel.
ZATOČÍM S
|
Za dva roky půjdou Francouzi k prezidentským volbám a pětapadesátiletý potomek maďarského imigranta a židovky řecko-francouzského původu by svůj post rád obhájil. A tvrdý postup vůči imigrantům mu vždycky pomáhal.
Ať už coby mladému starostovi bohaté pařížské čtvrti Neuilly, který se do vysoké politiky vyšvihl právě díky tvrdé rétorice vůči imigrantům, nebo jako ministrovi vnitra, který před čtyřmi lety představil podstatně zpřísněnou novelu imigračního zákona.
V Evropě roste xenofobie
A na tvrdý postoj k imigrantům slyší stále více Evropanů, jak potvrzují mimo jiné volební výsledky radikálních stran.
Přitvrzují i protestantské státy severní Evropy, které se vždy vyznačovaly otevřeností k imigrantům. Po dlouhých letech vlád sociální demokracie se v těchto zemích do parlamentů derou nacionalisté. Naposledy ve Švédsku, stejnou zkušenost ale má i Nizozemí, Belgie nebo Dánsko. (více o posilování extrémní pravice v Evropě)
IMIGRANTI VE FRANCouzském tyglíkuProtipřistěhovalecké nálady nejsou ve Francii ničím novým. Už v 16. století vydal francouzský právník Francoise Hotman text "Italské svinstvo", v němž popisuje bohaté italské přistěhovalce jako ty, jež "sají krev a morek nebohého francouzského lidu". Protiitalské nálady tehdy dosáhly hysterických forem, provázelo je vraždění a kastrování. Italové se však později asimilovali. Xenofobní diskuse opět ožily v 19. století, kdy do země znovu přicházeli Italové (tentokrát již chudí řemeslníci), Belgičané, Španělé, Poláci i Arméni. Francouzi je odmítali kvůli obavám ze ztráty práce. A nelze samozřejmě opomenout imigranty ze severní Afriky. Právě jejich příliv do země v uplynulých 30 letech budil ve Francii velké vášně a přispěl k rozmachu nacionalistické Národní fronty. Obavy o práci doplnil i strach o národní identitu. Zdroj: Dějiny Francie, Marc Ferro |
