Záchranná služba rodičům přiváží trosky lidské bytosti ve vegetativním stadiu života. Příběh na vlastní oči viděli diváci televize Nova. Tento se nesmí stát jen dalším z nekonečné řady neštěstí, která jedny rozesmutní a jiné třeba přinutí přepnout kanál.
Boj s osudem i únavou
Matka nepřetržitě rehabilituje, polohuje, odsává hleny, krmí břišní sondou, mačká reflexní body. Přebaluje, cévkuje, maže proti opruzeninám, cvičí, vaří, pere, sprchuje a čistí. A ustavičně pláče. Její láska a životní všechno – Filip. Věchýtek bývalých očekávání se křečovitě choulí pod impulzy elektrod snažících se vykřesat stahy svalů a bývalé naděje. Dvacet čtyři hodin denně. Měsíc, rok, deset a možná ještě dalších třicet. Filipovi nejbližší bojují s osudem a za pár let i s únavou. Ještě nevědí, že časem prostoupí jejich údy a učiní je stejně nemohoucí jako ty Filipovy.
Kdo převezme jejich úděl? Viníci? Právo má jasno. Učitel a dvě vychovatelky. Půl roku podmíněně.
Nesuďme víc a věřme, že existuje svědomí. Ale ptejme se, kdo zaplatí rodině jízdenku do pekla, kterou jim ruleta života černým políčkem bezplatně darovala. Kdo zaplatí miliony, které bude péče o Filipa stát? Náhrada škody. Pro pojišťovnu šedesát tisíc.
Soud chce přiznat milion. Tolik ovšem stály jen první dva roky.
Pohled za oceán
Jedenáctého září 2001. V New Yorku padají dvojčata. Obrazovky celého světa přinášejí opakované záběry patosu a odvahy zachránců.
Američané se drží za srdce a vlajka stoupá. Působivé, a Češi mají jasno: To je národ! Opravdu je. Záběry potrhané vlajky střídají jiné. Na scénu přicházejí právníci, pozůstalí a institut zvaný náhrada škody. Poškození po policistech a hasičích vedou soudní spory s městem a státem. Požadují odškodné za zničené životy svých tatínků, manželů a synů. Ne šedesát tisíc. Ne milion. Desítky milionů dolarů za jeden zmařený život.
Uspějí? Češi mají pochybnosti.
Tolik peněz? Nechtějí ti slavní pozůstalí nějak moc? V civilizované zemi uspějí. Stejně jako když spadl concorde. Stejně jako když vás na silnici porazí neurvalý řidič. U nás zabije profesionální mistr světa autem rodiče dvěma dětem. Zaplatí několik málo tisíc a dostane amnestii.
Nahradil škodu.
O penězích se mluvit nechce
České školy mají povinnost děti hlídat. Ochránit je před smrtí v bazénu stejně jako před brutálním týráním spolužáků. Nic proti školám.
Zní to krutě, ale stát se to může. Každý však musí odpovídat za škodu, kterou způsobí (i neúmyslně) porušením svých povinností. Stát, který nezajistí poškozeným a obětem jejich práva, není státem dobrým ani právním. Takovému státu nikdo věřit nebude a každý rozumný svěří své nároky a časem třeba i mstu do rukou pochybných vymahačů.
Umíme plamenně diskutovat o životě a smrti Terri Schiavové. O penězích se nikomu mluvit nechce.
Jak přízemní! Jak nedůstojné! Ne.
Filip a jeho blízcí musí dostat, co jim patří. Miliony korun, které však nikdy nebudou vonět štěstím a bezstarostností.
Budou použity na drahé přístroje a léčbu krvavých plátů proleženin. Musí být přiznány, protože bez nich ztratíme úctu k osobnosti člověka jako neopakovatelné a neocenitelné bytosti. Filip je symbol.
Jestli tohle české soudy nepochopí, nejsme civilizovanou zemí.
V jedné vesnici zuří peklo. Viděli jsme ho na vlastní oči. Nedopusťme, aby tam a po čase někde jinde pokračovalo.