Kromě koncesionářského poplatku ve výši 75, - Kč za televizor za měsíc, který odvádí jako veřejnoprávní poplatek České televizi, totiž platí provozovatelé ubytovacích služeb další částky. Proč? Autorský zákon ve svém ustanovení § 23 upravuje jako jeden ze způsobů užití díla sdělováním veřejnosti tzv. „provozování televizního vysílání“.
Tím je myšleno užití autorských děl, které jsou součástí televizního vysílání (programu) jejich zpřístupňováním prostřednictvím přístroje technicky způsobilého k přijmu vysílání, a to jednak v klasických „veřejných místnostech“, jakými jsou zejména restaurace či hotelové haly, ale zároveň také v pokojích, které jsou obecně chápány jako sféra soukromí ubytované osoby.
Existence takového televizoru na pokoji ubytované osoby znamená, že poskytovatel ubytovací služby se stává z pohledu autorského zákona uživatelem, a jako takový má povinnost získat uzavřením smlouvy souhlas k užití autorských děl, která tvoří obsah televizního vysílání. Jak ale může takový hoteliér vědět, jaká autorská díla jsou obsahem televizních programů? Nemůže.
Proto autorský zákon upravuje tzv. kolektivní správu autorských práv a určuje osoby, které mohou souhlasy k užití hromadně udělovat. Tak to už vypadá lépe. Ale jen na první pohled. Kolektivní správci, kteří se takto spravují příslušný způsob užití, jsou totiž čtyři: OSA, která zastupuje autory hudebních děl, Intergram, který zastupuje výkonné umělce (zpěváky, herce, tanečníky), Dilia, která zastupuje zejména autory literárních děl, režiséry filmových děl, a také OOA-S, která zastupuje autory výtvarných děl.
To už jsou tedy čtyři hromadné smlouvy a samozřejmě i čtyři platby. Kolik? Základní sazba za televizor za měsíc činí: pro OSA 90, - Kč, pro Intergram 84, - Kč a pro Dilia 60, - Kč. OOA-S na internetu sazebník nemá. Pro úplnost je třeba dodat, že se jedná o sazby základní a kolektivní správci zohledňují při výpočtu konkrétní výše odměny např. obsazenost pokojů.
Podle autorského zákona jsou ale kromě autorských děl, výkonů výkonných umělců a záznamů chráněna také vysílání jednotlivých vysílatelů. I pro ně autorský zákon stanoví, že i oni jsou oprávněni poskytovat smluvně (za odměnu) souhlas k dalšímu zpřístupňování jejich vysílání, a to i zpřístupňováním podle § 23 autorského zákona. Správně by tedy poskytovatelé ubytovacích služeb měli mít uzavřeny i smlouvy s jednotlivými vysílateli.
Pokud mají jen běžnou anténu, jsou to tři známí: Česká televize, Nova a Prima. Pokud však mají kabelovou televizi a třeba 50 programů, tak už těch vysílatelů bude o poznání více. Pravdou je, že se vysílatelé o svá práva (a své peníze) zatím nehlásí. Zatím. Vzpomeňme na praxi České televize při přímých přenosech z mistrovství Evropy ve fotbale … . Odkazovala se právě na výše zmíněný § 23 autorského zákona. Ale to už by bylo opravdu na ten jeden televizor trochu moc poplatků … .
Někde je v zákoně chyba. Ale kde? V právní úpravě kolektivní správy. Zákonodárce zřejmě očekával rozumný přístup kolektivních správců, a proto jim do zákona vložil ustanovení, které říká, že mohou jeden druhého pověřit vzájemným zastupováním, sleduje-li se tím účelný výkon kolektivní správy. Je nasnadě, že takový přístup k uživatelům by byl vhodný zejména v případech tzv. druhotného užití, kdy zpřístupňování autorských děl není hlavním předmětem činnosti uživatele, ale dochází k němu jaksi mimoděk. Nestalo se tak. A to ani v takových případech, jakými jsou hotelové pokoje. Kolektivní správci nepochopili, že veřejnoprávní poplatek a další čtyři platby kolektivním správcům za jednu televizi jsou trochu moc.
Pro kolektivní správce, ale hlavně pro autory nyní přichází trest. Poslanecká novela řeší celou situaci jednoduchým způsobem. Na hotelových pokojích o užití díla nejde, tedy slovy návrhu „nepovažuje se za užití díla“. Autoři tak nedostanou nic. Jak jednoduché. Určitě už teď napadá jiné uživatele, co ještě by se nemuselo považovat za užití díla … .
Škoda jen, že v rámci práva EU existuje směrnice o informační společnosti, která harmonizuje právě právo autorů na sdělování jejich děl veřejnosti. Žádná povolená výjimka (omezení) pro hotelové pokoje mezi těmi dvaceti, co ve směrnici jsou, není. Takže návrh je „tak trochu“ v rozporu s evropským právem. Nic na tom nezmění ani to, že parlamentní institut nebyl schopen jednoznačně odpovědět, zda je navrhovaná novela v rozporu s mezinárodními závazky České republiky nebo s právem EU.
To ostatně uvidíme. Bude-li novela přijata, jistě se nějaký spor o hotelové pokoje před Evropský soudní dvůr dostane. Hlavně abychom to nemuseli nakonec autorům hradit ze státní pokladny v rámci náhrady škody, kterou by mohli po České republice požadovat z titulu porušení povinnosti implementovat závazky ze směrnice EU … .
Co tedy s hotelovými pokoji? Především by se mělo ze čtyřletého „autorskoprávního“ spánku probudit ministerstvo kultury a navrhnout komplexní novelu autorského zákona. Ta by měla zejména v oblasti kolektivní správy „narovnat“ vztahy mezi uživateli a kolektivními správci. Zejména tím, že by měla jednoznačně vymezit ty způsoby užití, kde musí za kolektivní správce vystupovat vůči uživateli jen jeden z nich, který bude uzavírat smlouvy a vybírat odměny pro všechny.
Odměny v případech „druhotných užití“ by měl stanovit zákonodárce v příloze zákona společně s klíčem jejich dělení mezi kolektivní správce. Dlužno říct, že náznaky tohoto řešení se objevují i v jednotlivých ustanoveních poslaneckého návrhu a zejména v některých pozměňovacích návrzích. Jsou to ale opravdu jen náznaky, které by se měly stát maximálně námětem novely autorského zákona, nikoliv zákonným textem.
