Širé dálavy internetu jsou sluncem zalitou krajinou nekonečné zábavy, kronikou košatého všelidského vědění a studnicí užitečných informací na dosah ruky. Má však – nikterak překvapivě - i svou odvrácenou tvář. A právě té se věnujeme v našem seriálu - Hoaxy, lži a propaganda - jak na internetu nenaletět a rozpoznat lži. Jeho autorem je Petr Nutil, šéfredaktor webu Manipulatori.cz.
Už jsme si o těch ošklivých poplašných zprávách řekli ledacos. Třeba jak se loví, proč se vracejí anebo to, že mohou být zdraví a životu nebezpečné.
Ještě ale nezazněla odpověď na otázku, kdo že jsou ti lidé, kteří poplašné zprávy cíleně vytvářejí a sdílí. Co jsou zač? Co tím sledují a co chtějí?
Staré dobré poplašné zprávy si vystačily s tím, že z vás pod různými záminkami mámily peníze, šířily počítačové viry a zaplevelovaly svět internetu řetězovými emaily, hrůzostrašnými historkami o jehlách v autobuse a jinými nesmysly. Z této krásné doby si ti citlivější z vás jistě vzpomenou na legendární recyklované pejsky, nabízené do dobrých rukou už víc než deset let.
Doba se ale proměnila. Roztomilá štěňátka sice kolují pořád, přibylo však několik faktorů, které distribuci informací výrazně ovlivnily. Především pak masový nástup elektronických médií a sociálních sítí urychlil cirkulaci informací. A tak se tato média spíše než prostředkem k rychlejšímu získávání faktů stala jakýmsi průtokovým ohřívačem zpráv, urychlovačem, kterým se v jednom těžko rozlišitelném proudu valí zprávy, zábava, parodie i naprosté bláboly.
Vznikají dílem jako lidovou tvořivostí, dílem více či méně profesionálních dezinformátorů a v neposlední řadě v řadách uskupení s politickými ambicemi.
Lidoví tvůrci jsou košatou směsicí, do níž můžeme zařadit recesisty, falešné profily na sociálních sítích, široké spektrum všelijak nenormálních lidí, dále pak ty které baví druhé strašit, anebo ty, kteří si jen skrze přibarvování a šíření vylhaných historek či nenávistné komentování jen verbalizují svoje strachy a obavy.
A kdo je typický nenávistník? Ptal se průzkum, který před časem publikovalo Aktualne.cz. Z něj vyplývá, že nenávistné komentáře na Facebook či do diskusí pod zpravodajskými články nepíší obvykle lidé ze sociálně vyloučeného prostředí či nezaměstnaní. Takovým typickým „Haterem“ je podle průzkumů třiceti- až padesátiletý muž se středoškolským technickým vzděláním, který má na Facebooku průměrně 130 přátel, uvádí Aktuálně.
Pěkným příkladem lidové tvořivosti je hoax o údajném znásilnění dozorkyně v Dolním Dvořišti, což měli spáchat muslimové.
Druhou (a dá se říct zásadní) kateogorií výrobců hoaxů jsou dezinformátoři, shlukující se na tzv. „alternativních“ webech. Ti chrlí konspirace, publikují více či méně pokroucenou verzi reality, anebo jsou neskrývanými propagátory určitých států a hlásnou troubou extrémních politických názorů. Takových webů jsou desítky, možná stovky. Chcete-li se v nich alespoň trochu zorientovat, navštivte Databázi, nebo si přečtěte nedávno publikovanou studii Evropských hodnot.
Mají různé motivace, stejně tak jako je různá jejich agenda. Obvykle na nich ale najdeme protizápadní a protievropská témata, často okořeněná xenofobií a sem tam nějakou tou konspirací. Jako rizikové a destabilizační je výslovně zmiňuje i Zpráva o extremismu, vydaná Ministerstvem vnitra.
Do této kategorie bych ale zařadil i hoaxy a rádoby šokující bulvarizující zprávy, tvořené pouze za účelem získat návštěvnost konkrétního webu, tedy snahu o zisk. Více se této technice Click-baitu věnoval např. Milan Šmíd.
A v neposlední řadě je nutné zmínit politiky. Obvykle platí, že příznivci a představitelé krajních politických názorů mají větší tendence šířit bludy, strach a poplašné zprávy, což mají společné s populisty všech barev. Zde jsou motivace a cíle vcelku jasné – a těmi je snaha o reálný volební úspěch, tedy průnik do skutečné politiky a získání moci. Nezapomeňme na to, že využívání lidských emocí je jedním z nejstarších a nejúčinějších propagandistických triků.
Podstatné je si uvědomit, že emoce ruší racionalitu a člověk se tak může stát velmi snadno ovlivnitelným a ovladatelným.
