Nejsou to jen stále živé předsudky a neporozumění. Nikdo také neví, kdy se znovu projeví rozdílné zájmy mezi oběma stranami a kdy nevůle nebo nespokojenost s daným stavem promění projekt - na Západě tolik očekávaný a vítaný - ve slepou uličku dějin.
Vždyť riziko neporozumění bylo hmatatelné už na včerejším setkání: všichni používali krásná slova o lepší budoucnosti, těsné spolupráci a společných zájmech, ale každý tím mínil něco jiného. V projevech západních politiků převládalo očekávání, že vzniká privilegované fórum, které připoutá Rusy k Západu. Putin se nijak poutat nenechal: dal najevo, že pro něj je to součást "mnohovrstevného přístupu" ke světu, kde bude NATO jen jedním z mnoha prvků.
A v projevech nových členů aliance probleskovaly obavy, zda o spolupráci stojí v Rusku i někdo jiný než Putin. Ti poslední byli varovnou připomínkou, že vztahy s Rusy nezatěžují jen těžko uchopitelná rizika. Je ještě větší problém: přežívající strach. Země, které se jen nedávno vymanily z područí Moskvy, sotva dokážou příliš věřit ruským slovům o rovnoprávné spolupráci.
Rusko a aliance nyní začaly novou hru. Až budoucnost odpoví na otázku, zda tato hra může být přínosná. Odpovědi minulosti nejsou příliš povzbudivé: studená válka se pohřbívala už nejednou a nový statut v alianci Rusko už také mělo. Rusové s ním dokázali žít přesně pět let a jeden den: tak málo s ním byli spokojeni. Kdo ví, jak dlouho dokážou žít se včerejší dohodou.
