Odmala to byla muzikální exhibicionistka, kterou ve školce nikdo nemusel přemlouvat, aby zazpívala a zatancovala na besídce. Naopak, vnucovala se na jeviště sama.
"Ale ze sboru mne vyloučili," baví se vzpomínkami. "Nebyla jsem totiž týmový hráč, chtěla jsem všechny přeřvat, a zpívala jsem dokonce i v pauzách."
Už v deseti letech se stala slovenskou hvězdou, když vydala album Keby som bola princezná Arabela. Mládí se zrychlilo, Darinka vystupovala několikrát týdně a jako patnáctiletá mohla koupit rodičům auto. Ničím nesvazovaná komediantská duše si na výsluní slávy libovala. Byla šťastná, snad jen nezištných kamarádů měla málo:
"Většině šlo spíš o čokolády a plechovky limonád, které jsem jim přivážela z cest."
Zásadním mezníkem jejího života byly jedenácté narozeniny. Tehdy na Vánočním koncertě poprvé zpívala s Karlem Gottem Zvonky štěstí, nejslavnější československý duet osmé dekády. Jaké měla pocity bok po boku vyhlášenému zombie?
"Překvapilo mne, že Karel tu aféru rozebíral," směje se narážce, "na jeho místě bych se pobavila a listovala směrem ke sportu." Přesto si Gotta váží. Choval se k ní jako k vlastní dceři. "Jednou na Velikonoce třeba zazvonil u dveří našeho bratislavského bytu s pomlázkou," vzpomíná tehdejší princeznička ze souboru koelm Ladislava Štaidla.
Roku 1989 natáčela desku v SRN a pomýšlela se sestrou na emigraci. "U televize jsme se v listopadu strašně radovaly, že se můžeme vrátit domů."
Jenže se méně dařilo v uměleckém životě. Z Darinky se stávala dospělá žena, která chtěla realizovat plány po svém, a přestala si rozumět s Ladislavem Štaidlem. Nechtěla už zpívat repertoár Karla Gotta, protože ji lákala popová taneční muzika mladé generace. Odmítla německou nabídku na natočení desky ve stylu Zvonků štěstí a dala si pauzu.
"Musela jsem na čas zastavit kolotoč, do kterého jsem jako devítiletá nasedla," nachází klady na období, kdy se její jméno objevilo v médiích jen zřídkakdy.
Jenže bez aplausu nemohla vydržet dlouho. Poznala zpěváka skupiny Kool & The Gang Skipa Martina, zpívala mu dokonce sbory na albu Unite. Martin se na oplátku autorsky podílel na přípravě její nepříliš úspěšné desky What You See Is What You Get z roku 1996.
V té době se zdálo, že je Dara ve slepé uličce. Roku 1997 nazpívala na album Sen lásky zpopularizované melodie klasiků. "K vážné hudbě mám dobrý vztah, mně vlastně vadí jen dechovka a country," vysvětluje křečovitě působící projekt.
Brzy naštěstí poznala Romana Holého a začala sbírat úspěchy s kapelou Sexy Dancers. "Tam se sešly tak zajímavé a talentované osobnosti, že by byla škoda, aby jsme se už nikdy na jednom pódiu nesešli. Jen zatím nikdo neví, kdy to bude."
Ať však dělá Dara v Čechách cokoli, její priority jsou poslední tři roky v USA. Usiluje tam o vydání přelomové desky, za niž by si konečně zasloužila vysněnou cenu Grammy. Polovina studiové práce je už hotová. Producentem je starý černoch David Williams, dvorní kytarista Michaela Jacksona, který pomáhal i Madonně či Whitney Houston. Podle Dary se rýsuje nahrávka černé muziky se slovanskými vlivy. "Já přináším melodiku, která černochům trošku schází," vysvětluje.
Stále jde s dobou. Miluje "letadýlka v břiše" při adrenalinových sportech, jezdila ve formuli a skákala s padákem. Je krásná a ráda to předvádí, její fotografie vyšly i v časopise Playboy.
"Ta nabídka byla finančně tak zajímavá, že nešla odmítnout. Když je někdo hlupák a dá mi tolik peněz za to, že si svléknu triko, tak bych byla ještě hloupější, kdybych si je nevzala," staví se ke snímkům racionálně.
Atmosféru tanečních klubů miluje. "Měla jsem strach, že mne lidé z téhle komunity nikdy nepřijmou. Jenže oni nemají předsudky, a když vidí, že s ničím nekalkuluji a bavím se stejně jako oni, tak mne berou."
