Případ je však příznačný pro stav české společnosti. Podezřelých z korupce je mnoho, odsouzení skoro žádní. Kolik je pochybných veřejných soutěží na místní i celostátní úrovni? Skoro všechny. Ale kolik podvodníků v kůži zastupitelů sedí za mřížemi? Nula.
Korupce je všude. V Orientu je to normální a jedině možný způsob jednání s úřadem. Na Západě je považována za největší metlu a je proti ní veden tuhý boj. Česko je patrně někde mezi Západem a Orientem. Podplácení je považováno za obecné zlo, ale trpěno. A bojuje se proti němu leda ústy.
Vysoko postavení politici při nenahrávaném rozhovoru tvrdí, že korupce se poslední dobou rozmohla zejména ve městech a obcích. Běžné provize, hovoří se o deseti procentech, které dostávali radní za zmanipulování veřejných zakázek, rostou o stovky procent.
Když se zeptáte špiček ODS, jak to vypadá v nejvyšší politice, ihned poukážou na advokátní kancelář blízkou ČSSD, která inkasovala údajně přes sto milionů za to, že se podepsala pod smlouvu mezi obchodní a poštovní bankou.
Část těchto peněz pak slouží na černé financování ČSSD a na "důchodový fond" pro politiky, kteří budou muset odejít. A samozřejmě poukážou na případ Gross. Bývalý šéf vlády si podle policie legálně vydělal sto milionů akciovými transakcemi. Legálně?!?!?
Když mluvíte s vedením ČSSD, jako první uslyšíte zaklínadlo Dalík. Prý už je zcela utržen ze řetězu, monopolizoval si státní zakázky zejména ve stavebnictví. Chová se jako raketýr vybírající výpalné. Samozřejmě do černých fondů ODS.
Mechanismus celostátních i místních černých transakcí je údajně jednoduchý: Radní nebo lobbisté dají firmě předraženou zakázku. Firma dostane svůj zisk, ale o nadzisk se podělí s politickými stranami nebo jednotlivci. V účetnictví se to skoro nedá poznat. Sto milionů za smlouvu? To je přece legální. Milion za studii o rozsahu jedné stránky? Co je na tom špatného? Byla přece odborná.
Takhle to vypadá, že žijeme v Chicagu třicátých let. Polovinu však uberme. Proč? Současná politika je prolezlá pomluvami víc než nejužvaněnější pavlač na maloměstě. Pomlouvání je pro politiky jednak sport, jednak se snaží dosáhnout svých cílů. Stokrát opakovanou pomluvu, jako že Topolánek je hlupák, jednou někdo napíše, média to pak budou omílat a lidé tomu uvěří.
Politici však rádi šíří nebezpečnější pomluvy – naznačují, že jejich soupeři jsou podplaceni. A nabízejí vysvětlení jak. Topolánek má svého Dalíka, Paroubek svého Tvrdíka a Janstu, Bém svého Janouška, Kalousek svého Hávu. Co je pravda a co zlovolná snaha zkoupat čistého protivníka? Vyznat se v polopravdách je těžké.
Jsou však orgány, které mají povinnost se v nich vyznat. Justice a policie. Jejich nečinnost či neprofesionalita ve věci korupce je zarážející. Copak policie neví aspoň to, co se píše v tomto článku? Pokud ví, proč už nevyšetřuje? Musí to dělat Švýcaři?
Vrcholní politici neudělají nic. Na pomlouvačné a korupční prostředí si zvykli a umějí se v něm pohybovat. Je pro ně přirozené. Za nos se chytnou teprve tehdy, pokud jim to spočítají voliči. Ti se však zatím, jak se zdá podle průzkumů, se vším smířili. Říkají si: Všichni kradou! A ti se srdcem nalevo hlasují pro Paroubka jako pro menší zlo. Ti se srdcem napravo ze stejných důvodů pro Topolánka.
