Je to důležité jednání. Senátoři hlasují o jednorázovém zákonu, který otevře cestu k předčasným volbám. Ačkoli situace je podobná jako nyní, v kalendářích je datum 19. března 1998.
Vystupuje senátor Pavel Rychetský.
A překvapivě podporuje zákon, který zkracuje volební období. Ano, prakticky stejný jednorázový zákon, jako je ten, který Ústavní soud v čele s Pavlem Rychetským nyní zpochybnil.
"Jsem toho názoru, a to přes všechny výhrady, které zde zazněly, že přijímá-li se ústavní zákon vskutku účelově, protože nastala krize, kterou není možné řešit za daného ústavního pořádku, pak vracíme-li rozhodnutí skutečnému suverénovi, občanské společnosti, jednáme demokraticky," prohlásil tehdy.
Dnes se ovšem postavil na druhou stranu.
"V důvodové zprávě toho zákona bylo tehdy napsáno, že je to poprvé a naposled," vysvětloval změnu svého postoje v České televizi.
Dá se mu ale vůbec věřit? A kdo je vlastně Pavel Rychetský, muž, který tak naštval politické špičky země? A jak se mohlo stát, že nejtvrději proti němu a celému Ústavnímu soudu vystoupil jeho bývalý stranický kolega Jiří Paroubek?
Komunista i disident
V éře komunistického Československa stihl být Pavel Rychetský na obou stranách barikády. Když dokončil právnickou fakultu, vstoupil do komunistické strany. Ale současně překvapil, když kritizoval tvrdé režimní zásahy proti svobodomyslným účastníkům studentského majálesu. Patřil zřejmě mezi ty, kteří uvěřili, že komunistická strana je schopna některé věci (i sama sebe) změnit k lepšímu. Ostatně v druhé půlce šedesátých let se na první pohled zdálo, že je to snad i možné. Jenže pak přišel vpád sovětských tanků a normalizace.
Před ListopademPavel Rychetský se narodil v roce 1943, vystudoval práva, na právnické fakultě pak působil jako asistent. V letech 1967 - 70 byl členem komunistické strany. V roce 1977 podepsal Chartu, v té době pracuje jako podnikový právník. |
V roce 1970 už Rychetský není komunistou. Musí odejít i z fakulty a pracuje jako podnikový právník. Ale jakmile se zformuje hnutí Charty, hned se do něj zapojuje.
"Znám ho čtyřicet let, spolupracovali jsme v disentu hodně," vzpomíná na něj další disident, Jiří Dienstbier. Považuje ho dodnes za špičkového právního odborníka. "Připravoval pro nás chartisty právní dokumenty, konzultoval jsem s ním i já. Ale pomáhal i kamarádům v takových věcech, jako byly bytové či rozvodové záležitosti," popisuje Dienstbier. "Měl vždycky chladnou hlavu," dodává.
Sloupkařem v novinách
"Abych řekl pravdu, přemluvili mne." Tak popisoval Rychetský své působení v samizdatových Lidových novinách na konci komunistické éry. Rychetský do "Lidovek" psal pravidelné texty o právu podepsané pseudonymem Jurist. "Byl jsem živitelem početné rodiny. Byla to jakási ochrana," vysvětlil o dvacet let později v Lidových novinách. V té době si však dokázal vzpomenout jen na jediný publikovaný text. Upozorňoval v něm, že podle tehdy platného zákona uplyne dvacetiletá promlčecí lhůta pro trestný čin velezrady a nebude možné stíhat ty, kteří pozvali sovětské vojáky v roce 1968 do Československa. Za dva roky poté se stal generálním prokurátorem a problém promlčecích lhůt musel řešit znovu. Jenže už ne jako glosátor.
Legislativec i advokát
Rychetského vzestup po pádu komunismu byl raketový. Stává se generálním prokurátorem a pak místopředsedou federální vlády. Už tehdy se soustředil na legislativu a později se o něm bude dokonce mluvit jako o hlavním legislativci polistopadové éry. V dobrém i špatném.
Po Listopadu
|
Zatímco pravicoví politici mu nedokážou dodnes zapomenout, že se zasazoval za kontinuitu předlistopadového práva, jiní oceňovali jeho nasazení a snahu o odškodnění obětí komunismu. Jenže toto odškodnění mnozí hodnotili jako nedostatečné. A jeho vztah k restitucím byl také dvojí. Zatímco o restituce židovského majetku se zasazoval, k restitucím církevním či šlechtickým vstřícný nebyl. Když se jej v roce 2003 novináři v anketě ptali, na jaký svůj skutek je nejvíce pyšný, překvapivě odpověděl: "Na zákon o zmírnění křivd holokaustu."
"V legislativě je nejbrilantnější. Vidí souvislosti. A tam skutečně udělal kus práce. Vím, že na toto své působení vzpomíná jako na své nejlepší období," popisuje předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, který se s ním dobře zná.
Jenže federace se rozpadla a zdálo se, že Rychetský v politice končí. Spojil totiž své politické působení s Občanským fórem, což nebyla šťastná volba. Takže zamířil do advokacie. Tam se daly v devadesátých letech vydělat opravdu velké peníze. Jenže to by asi nebyl on, kdyby v kanceláři vydržel do důchodu. "Vždycky ho zajímala politika a veřejné působení. Nejen vydělávání peněz. Když šel později do vlády, měl několikanásobně menší příjem než jako advokát," připomíná Dienstbier.
Kajínek a smršť
Rychetského návrat do politiky nebyl ani tak překvapivý jako rychlý. Úspěšný spolumajitel advokátní kanceláře Rychetský & Hlaváček vstupuje v roce 1995 do sociální demokracie a o rok později už sedí v Senátu. A za další dva roky je místopředsedou vlády pro legislativu a krátkou dobu dokonce i ministrem spravedlnosti. Tehdy se právě snaží protlačit řadu zákonů, které sjednocovaly české právo s evropským. "Legislativní smršť", tak se tomu hned začalo říkat. Stejně tak nárazově se pokusil napravit situaci v justici podáním hromadných kárných žalob, tedy jakousi obdobnou smrští. Což skončilo krachem.
"Dokázal prosadit spoustu věcí, byl velmi schopný, ale v některých rozhodnutích unáhlený. Uvědomil jsem si to, když podal tu sérii kárných žalob. Jednal trochu neobratně, bojím se, že justici to stejně nezměnilo," popisuje Baxa, který v té době působil jako náměstek na ministerstvu spravedlnosti. Vzpomíná, jak tehdy Rychetský spěchal, aby mohl podat stížnost ve prospěch legendárního a "populárního" zločince Kajínka, o kterém se spekulovalo, že byl odsouzen neprávem. "On uvěřil, že Kajínek je nevinný, a chtěl podat stížnost v jeho prospěch. Jenže se už blížila doba jeho odchodu z ministerstva a on spěchal. "Ještě než odejdu, chci tu stížnost podat," říkal nám. S Kajínkem byl samozřejmě spojen velký zájem médií a veřejnosti," popisuje Baxa.
Jenže někdy v té době sám Rychetský začíná pociťovat už únavu. Postěžuje si, že už by nejraději z vlády odešel. "Řekl, že to ale nemůže tomu Špidlovi udělat. On k němu měl opravdu hezký vztah," popisuje Baxa. Podle něj má Rychetský upřímně rád republiku a ústavní systém. "I když byl kritizován za chyby, nikdy nepodléhal lobbistickým tlakům. Vím, že je právě ze současné politiky nesmírně zklamán," připomíná Baxa.
Náčelníkem klubu sólistů
Když se Rychetský stal předsedou Ústavního soudu, vyvolalo to přece jen překvapení. Rychetský totiž české soudce v minulosti rád kritizoval, ústavní nevyjímaje. "Člověku, který delší dobu zblízka sleduje český Ústavní soud, se bohužel jeví jako klub sólistů," řekl.
Jenže když se sám stal šéfem tohoto "klubu", zažil menší šok. Zjistil, že jeho šéfovské možnosti jsou v praxi velmi malé. A soud nesjednotil, když se rozhodovalo o klíčové stížnosti předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové (která "válčila" s prezidentem Klausem), ukázalo se, že většina soudců stojí proti němu. A kdo si vzpomene na Rychetského v době, kdy k soudu nastupoval, vybaví si i jeho další kritická slova: Ústavní soud prý do politiky vstupuje aktivněji, než by se patřilo. Dnes se zdá, že už to neplatí.
