Kdybych dokázal přesvědčit sto tisíc lidí, aby přišli na demonstraci proti zatmění slunce, bylo by to taky oprávněné.
V demokratické společnosti nesmí být nikomu upřena svoboda názoru, shromažďování a stávkování. Přesto by asi protisluneční demonstraci jen málokdo považoval za rozumnou.
S bojem proti Špidlově reformě je to složitější. "Bouřící" se lid má v jednom naprostou pravdu: Špidla se chytil do pasti velikášských slibů. Sociální demokraté vyhráli volby proto, že slíbili všechno všem, podobně jako šéfové kampeliček.
Nyní se vláda nemůže divit, když jí podvedení klienti vytlučou okna. Slibovala jim pečené holuby rovnou do úst, a nyní po nich chce po klausovsku utáhnout opasek.
Na druhou stranu si však Špidla nyní počíná neskonale rozumněji než před volbami. Snížení státních výdajů, reforma penzí a podpora podnikání jsou nepochybně i v zájmu těch, kteří nyní protestují.
Solidní životní úroveň a jistoty jim do budoucna nezajistí plošné přídavky na dluh, ale jedině stabilní a rychlý růst ekonomiky. Sociální matrace (dodejme pro spravedlnost, že ji rozprostřel už ústní liberál Klaus) potřebuje ufouknout.
Jen tak se nadechne hospodářství. To platí v Berlíně, Paříži, Vídni i Praze. I když je Špidlova reforma váhavá a nedomyšlená, přinejmenším co se týče důchodů, je lepší než žádná. Odbory jsou tu od toho, aby hájily výdobytky zaměstnanců. Ať tedy křičí nahlas.
Vláda je od toho, aby prosadila životní zájmy občanů. Neměla by tedy ustoupit.
