Nejznámějším způsobem výroby vodíku je elektrolýza vody, tedy její rozklad na vodík a kyslík působením elektrického proudu. Odkud však na to brát dostatečně levnou elektřinu? Bernie Bulkin, viceprezident ropného koncernu BP Amoco pro ekologické otázky, soudí, že potřebná elektřina by mohla pocházet ze zdokonalených slunečních článků, z vodních elektráren a snad i z jaderných reaktorů. Tepelným elektrárnám budoucnost neprorokuje, neboť produkují oxid uhličitý a další nežádoucí zplodiny. Americký prognostický ústav Worldwatch předpovídá, že vodík půjde získávat z vody pomocí sluneční energie v končinách s dostatečným slunečním svitem. Na evropském kontinentě přichází v úvahu Středomoří, odkud by se vodík mohl dopravovat plynovody na sever. Vědci pochopitelně zkoumají i jiné způsoby získávání vodíku z vody. Například Technologický institut v Tokiu zkouší rozložit vodu pomocí světla a katalyzátoru (sloučeniny, jež umožňují nebo urychlují chemickou reakci) založeného na oxidech mědi. Španělští vědci z Výzkumného ústavu materiálů ve Valencii zase jako katalyzátor, fungující při běžné pokojové teplotě, používají sloučeniny molybdenu. Zatím se však nedá s jistotou říci, kdy a zda vůbec právě tyto výzkumy přinesou světu levnější, čistější a dostupnější zdroj energie.
6. října 2000
