Každá vojenská akce má smysl, když se řídí politickým cílem. Šaronova operace ho ovšem nemá. Nebo nám ho nikdo nevyjevil. Ale představa, že oním cílem je pouhé rozdrcení palestinské teroristické sítě, a basta, je mylná a naivní.
Teroristická síť za totálního chaosu a násilí totiž začíná splývat s širokým hnutím palestinského odporu. Šaron postrádá politický cíl, zůstává za cenu značných obětí jen na půli cesty a nehledá politické řešení. Co bude, až izraelská operace skončí? Nikdo odpovědný na to zatím neodpověděl.
Pojďme tedy odhadnout, co si asi Šaron představuje. Izrael se stáhne a vytvoří nárazníkové zóny. Arafat bude propuštěn, ale zůstane izolován, a stane se tak politickou mrtvolou. Zastrašení Palestinci se vzdají terorismu, protože nebudou chtít znovu dráždit tygra. Nakonec si zvolí realističtějšího, demokratičtějšího vůdce, kterému Šaron vnutí svoji představu politického uspořádání.
Že to nějak nesedí? Asi proto, že se izraelsko-palestinský konflikt neodehrává ve vzduchoprázdnu. Možný je proto i jiný scénář. Izrael operaci za hrozných obětí dokončí, ale ztratí přátele a bude se nořit do hluboké mezinárodní izolace. Arafat bude propuštěn a stane se velkým hrdinou všech Arabů. Islámský svět odmítne jakkoli podporovat politiku USA v oblasti včetně protiteroristických operací.
Nastoupí mohutný bojkot výrobků USA. Padne mírová dohoda s Egyptem. Arabské režimy se budou silně radikalizovat a pomalu se začnou připravovat na válku s Izraelem. Zároveň nastanou problémy s ropou. Na palestinských územích i v jiných arabských zemích budou v dlouhých řadách stát tisíce dobrovolníků, kandidátů sebevražedných komand. Izrael bude muset nasadit dlouhodobě tisíce vojáků, aby to ustál.
To všechno proto, že jeden vůdce bez rozumu překročil únosnou mez a ignoroval staré Bismarckovo pravidlo biče a marcipánu. Oním marcipánem je zde samozřejmě suverénní palestinský stát.
