Uprostřed jedné noci před dvaadvaceti lety, když síly umdlévaly, jsem sám sebe k další aktivitě povzbuzoval tím, že každý má tolik svobody, kolik si jí zaslouží či kolik se o ni zaslouží. Je-li tedy první hodnotou svoboda, je hned druhou odpovědnost. Musíme si být vědomi zodpovědnosti za svobodu svého státu, společenství, rodiny i za svou vnitřní svobodu. I v nesvobodné společnosti mohou žít vnitřně svobodní lidé (bez nich by se do této země nevrátila před dvaceti lety svoboda). Ale platí to i naopak, i ve svobodné společnosti mohou žít vnitřně nesvobodní lidé. V okamžiku, kdy začnu narušovat svobodu někoho jiného, omezuji i tu vlastní. Rasista je uvězněn ve své nenávisti. Svobodně žijí jen tolerantní lidé. Další hodnotou je tedy tolerance. (Záměrně jsem nenapsal třetí, protože nejde o pořadí, ale o množinu či sytém hodnot, v němž jedna je napojena na druhou a všechny se vzájemně podmiňují.)
Ani tolerance však není bezbřehá. Tolerance ke zlu je lhostejností (v lepším případě, v horším je napomáháním). V období totality nám pomáhali lidé žijící v západních demokraciích, kterým jsme mohli být lhostejní, oni však věděli, že svoboda je nedělitelná. Ze stejného důvodu si dovedli pomáhat lidé i uvnitř tehdejší společnosti. Skrze železnou oponu prorůstalo a zde bujelo strukturované (i když nevelké) společenství solidarity. Optimisticky se domnívám, že tato hodnota se z naší společnosti nevytratila, a nejen to, občas se mi zdá, že se i rozvíjí.
Pesimismus naopak vyvolává bujení lži, jemuž se u nás mimořádně daří. Bere na sebe podoby nejrůznějších podvodů, korupce, falešných slibů, nedodržování politického slova, kradení myšlenek, neoprávněné užívání titulů a mnoho jiných, z nichž některé si ještě ani nedovedeme představit. Zasazovat se o pravdu proti lži je u nás často chápáno jako naivní počínání. Nesmíme se ho však proto bát ani se ho vzdát, protože čelit současné záplavě můžeme jedině permanentním hledáním pravdy. Nástrojem nám k tomu vždy byla a bude kreativita a kritické myšlení, které nemá s naivitou nic společného.
Další se svobodou vzájemně provázanou hodnotou musí tedy být péče o vzdělanost a v širším smyslu péče o kulturu. Každé společnosti, která bude dobře materiálně zabezpečená, ale nedostatečně vzdělaná, bude hrozit kulturní úpadek a nejrůznější formy nesvobody.
Snad nejvíc nebezpečnou, plíživou nesvobodou maskující se do barevných kostýmů falešných svobod, která nám takto hrozí, je konzum. Obranou proti němu je skromnost… obranou proti němu je ohleduplnost ke krajině, v níž jsme se narodili a v níž žijeme… obranou proti němu je odmítání zábavné vyprázdněnosti, kterou nás zaplavují média… obranou proti konzumu je rozvíjení duše... Duše se však nemůže rozvíjet bez lásky. A láska v různých formách a podobách - laskavá i nesmlouvavá - je ukryta ve všech jmenovaných hodnotách, na nichž snad lze stavět hledání nového "úsvitu" naší společnosti.
Stav je neutěšený. Zdá se, že rozklad je nevratný. Velkou a doposud nejmenovanou hodnotou proto je udržování paměti (i ono by mělo být postaveno na lásce), protože v paměti našeho společenství (národního i občanského) i prostoru (přírodního i duchovního) jsou ukryty inspirace, na něž lze navazovat při (možná donkichotském) prosazování hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti…
ČESKÁ VIZE89 významných českých osobností pomáhá formulovat Českou vizi. Jde o desítku nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti. Od pondělí 3. srpna do pátku 13. listopadu 2009 bude každý den kromě soboty vycházet jeden esej v Kavárně on-line. Soubor se pak stane podkladem pro setkání Václava Havla, Jacquesa Rupnika, Jiřího Gruši a Václava Bělohradského v Kabinetu Havel 19. listopadu. Pořádají Masarykova univerzita v Brně, Divadlo Husa na provázku a DIALOG centrum, o.s. pod patronací Václava Havla a záštitou rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy. |
