Z výsledků práce laboratoří, které se genetickými testy k určování otcovství zabývají, plyne, že každoročně si zkoušku DNA zaplatí zhruba 10 tisíc lidí. Dalších několik tisíc zakázek dostanou laboratoře od soudů, které se určováním otcovství také zabývají.
Statistiky ukazují, že v pětasedmdesáti procentech případů nejsou otcové skutečnými tatínky. To však neznamená, že by každý čtvrtý muž vychovával cizí dítě.
"Na nás se obracejí už lidé s podezřením. Ve skutečnosti bude otců, kteří vychovávají cizí dítě, něco mezi pěti až deseti procenty," říká šéf největší laboratoře na určování otcovství Marek Minárik. Tato čísla se shodují se zkušenostmi genetických laboratoří v nemocnicích.
"Neděláme testy otcovství přímo, ale jsou vyšetření, třeba u dědičných chorob jako cystická fibróza nebo před transplantacemi orgánů, kde na to přijdeme. Těch pět až deset procent tátů-netátů zhruba souhlasí," říká vedoucí molekulárněgenetické laboratoře ve Fakultní nemocnici Motol Anna Křepelová.
"A teď jste v situaci, kdy rodině máte oznámit, že určitá vyšetření už by dál byla zbytečná, a musíte jim sdělit proč. To jsou eticky hodně těžké chvíle," dodává.
Musí platit alimenty, ač není otcem
Oženil se, když mu bylo třiadvacet a dítě bylo na cestě. Až po patnácti letech Karel Nesvadba zjistil, že dcera není jeho. Ukázaly to testy DNA. Od té doby, tedy přes dva roky, se marně snaží domoci toho, aby jej soud falešného otcovství zbavil.
"V očích všech příbuzných jsem za zlosyna, který se nechce znát k dceři, kterou jsem sedm let vychovával, dokud jsme se s bývalou ženou nerozvedli. Tedy dokud ona neodešla za svým novým přítelem. Nikoho nezajímá, že mě i dceru podvedla, protože už když si mě brala, věděla, že nejsem otec dítěte," říká.
Milostné dopisy prozradily pravdu
Na to, že není jejím tátou, přišla právě dcera Monika. "Našla u babičky a u dědy dopisy mé ženy s milencem. Sama chtěla vědět, jaká je pravda a kdo je vlastně táta, tak jsme šli na testy," vypráví muž.
A zkouška DNA otcovství vyloučila. Výsledek dostal 1. února 2005 a od té doby se Karel Nesvadba snaží žalobou na popření otcovství dosáhnout toho, že bude vymazán z matriky u jména své domnělé dcery.
"Ne proto, že bych byl takový zloduch a nechtěl platit tisícovku měsíčně na alimentech. Jenže jde třeba o dědictví. Mám teď ve druhém manželství vlastní dceru, čtyřměsíční dítě, ale podle zákona cokoliv, co kdy vydělám a co si kdy koupím, si mají po mé smrti rozdělit obě dcery. I když u jedné jsem otcem jen papírově. To se mi nezdá spravedlivé. Nehledě na to, že je i v zájmu první dcery, aby věděla, kdo je biologickým otcem, aby znala svá genetická rizika nebo aby si nevzala vlastního bratra," říká a jeho nynější žena dodává: "Myslím, že zákon chrání jedno dítě na úkor jiného."
České zákony totiž v podobných případech jednoznačně stojí na straně dítěte. Soud nebo státní zástupce, kam se muži mohou obrátit, pokud chtějí zpochybnit své otcovství, posuzuje situaci především z pohledu dítěte. Což v praxi znamená, že je vždycky lepší, aby dítě mělo alespoň "papírového" otce, který platí alimenty, než žádného.
"Myslím si, že taková zákonná úprava je v pořádku. To dítě za to přece nemůže, a vždycky je lepší, aby byl někdo, kdo bude platit výživné," míní soudní znalec a majitel genetické laboratoře Genomac, která se specializuje mimo jiné na testy otcovství, Marek Minárik.
Podvedení tátové si to však nemyslí. I proto založili občanské sdružení Zákon 94. Jeho cílem je pomáhat podobně postiženým otcům a také dosáhnout změny zákona. A mimo jiné i toho, aby bylo trestné jednání ženy, která vědomě označí za otce někoho jiného, než kdo jím ve skutečnosti je. Sdružení už poslalo otevřený dopis prezidentu republiky a dalo dohromady i petici.
Stíhat táty, kteří dělají tajné testy?
Na druhou stranu v sousedním Německu ministryně spravedlnosti nyní navrhla, aby byli trestně stíháni otcové, kteří dětem, o nichž pochybují, že jsou jejich, odebírají vlasy a jiný biologický materiál a dávají je testovat na DNA. To je v Německu ilegální, stejně jako u nás. Ovšem nařízení se dá snadno obejít.
"Genetická laboratoř nezjistí, jestli je podpis matky, která má se zkouškou souhlasit, zfalšovaný," říká Minárik.
Sám Karel Nesvadba je odhodlán jít s žalobou až do Štrasburku. Evropský soud pro lidská práva totiž loni na podzim rozhodl, že Slovák Jozef Paulík dostane od státu dvousettisícové odškodné za to, že šestatřicet let platil na dítě, které podle testů DNA nezplodil, ale soudy mu přesto přiznaly otcovství.
Podobných příběhů zná každá laboratoř, která se zabývá testy DNA, desítky. Zhruba dvacet takových stížností otců řešil i úřad ombudsmana. "Zákon v těchto případech hovoří jasně, právo je na straně dítěte, takže jsme se tím dál nezabývali," říká zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová.
