Na jeho kontě je i několik závažných skandálů. Podepsal například nevýhodný pronájem Českého domu v Moskvě.
Na druhou stranu se pod jeho vedením podařilo posunout Česko v jednání s EU zpět na čelné místo mezi kandidátskými zeměmi. I když je Kavan kritizován především ODS, že vyjednané podmínky vstupu zemi poškozují. Mezi úspěchy Kavanových úředníků patří dojednání odškodnění nuceně nasazených penězi z Německa. A také vztahy s Bratislavou se po odchodu Mečiara značně vylepšily.
Skutečně pochvalná slova týkající se čtyřleté práce Jana Kavana se na české politické scéně, kromě těch od premiéra Miloše Zemana, hledají jen těžko. Drtivou kritikou a pravidelnými výzvami k odstoupení ho častují především stínový ministr zahraničí ODS Jan Zahradil a předseda zahraničního senátního výboru Michael Žantovský (ODA).
Oba mu nemohou odpustit především jisté ignorování vztahů s nejmocnějším spojencem v NATO USA. Pro Kavana zjevně není Washington tak důležitý jako evropská centrála Brusel. Ale jakékoli poškození vztahů s Američany odmítá. "To, že nás někdo viní ze špatných vztahů s USA, jsem od velvyslance či dalších oficiálních představitelů nikdy neslyšel," říká.
Americká administrativa sice nikdy oficiálně neprohlásila, že Česko není zrovna spolehlivý spojenec, ale neoficiálních signálů svědčících o tom, že si to myslí, se objevila řada. Týkaly se například Kavanovy česko-řecké iniciativy, která navrhovala zastavit v roce 1999 bombardování Jugoslávie aliancí a zahájit jednání s Miloševičem. A také přípravy návrhu rezoluce odsuzující porušování lidských práv na Kubě, do níž chtěl Kavan zařadit odsudek amerických sankcí, aniž o tom partnery v USA zpravil.
"Lžeme, nelze nám věřit," prohlásil v této souvislosti prezident Havel. Nejsou to však jen aktivity na diplomatickém poli, které se USA příliš nezamlouvají, ale také konkrétní lidé (Zemanův šéfporadce Miroslav Šlouf a jeho přítel, americký podnikatel s kriminální minulostí Milan Jedlička) a některé obchodní aktivity (cesta do Iráku, jíž se účastnili oba zmínění pánové).
Lidé, kteří přicházejí s Kavanem do častého styku, o něm říkají, že je mimořádně pracovitý a vždy perfektně faktograficky připravený. Ale vytýkají mu jistou slabost při držení otěží české zahraniční politiky, což pak podle jejich mínění vedlo i k tomu, že si vždy nedokázal ve vládě prosadit kontroverzní věci.
Kupříkladu nezabránil zavedení víz pro Rumunsko, i když bylo jasné, že koncem roku víza pro tuto zemi EU zruší. "Nechal do zahraniční politiky mluvit poněkud méně kompetentní kolegy, takže někdy vznikal dojem, že zahraniční politiku určují Lachnit, Grégr a Dostál," uvedl jeden z lidí blízkých ministerstvu zahraničí.
Kavanovi pak často nezbývá než zbytečná diplomatická faux pas jiných žehlit. Především letošní rok je mimořádně rozžhavený. Sérii diplomatických roztržek zahájily výroky Miloše Zemana o Palestincích a sudetských Němcích. V reakci na Zemanova slova zrušil návštěvu Prahy německý kancléř Gerhard Schröder, věc v novodobé historii obou zemí nevídaná.
Sám Kavan odmítá, že by vztahy s Německem byly zásadněji poškozeny, ale připustil, že k Vídni má Praha po tahanicích o Temelín o něco dál. "Když vezmeme sousední země, tak samozřejmě největší prostor ke zlepšení je v česko-rakouských vztazích," připustil.
Přitom rozvíjení dobrých kontaktů se sousedy patřilo ve volebním programu ČSSD mezi nejdůležitější úkoly. Ani ten se však naplnit nepodařilo.
