Kavan seznámil stovky studentů s tím, jak se v bývalém Československu postupně formovala opozice a jaký byl její přínos k událostem v roce 1989. Řekl mimo jiné, že nynější menšinová vláda sociálních demokratů se vrátila k ideálům roku 1989, avšak už bez naivity, která tehdejší myšlenkové proudy provázela.
K letem následujícím po sametové revoluci uvedl, že období kupónové privatizace bylo charakterizováno nekritickým, černo-bílým viděním, v němž stěžejní roli hrály síly trhu.
LSE, kde shodou okolností před několika lety tehdejší český premiér Václav Klaus velebil kupónovou privatizaci, patří k prestižním a mezinárodně vysoce uznávaným univerzitám, lze zde studovat celou škálu oborů - od ekonomie přes matematiku až po politické a společenské vědy. Kavan, který žil dvacet let v Británii, na této škole studoval.
Po přenášce dostal český ministr z řad posluchačů tři otázky. První se týkala toho, zda souhlasí s tím, že se při naplňování ideálů roku 1989 někde stala chyba, když
muselo být založeno občanské hnutí Děkujeme, odejděte.
Kavan na to reagoval slovy, že nic proti takové iniciativě nemá a že demokracie by neměla být omezena jen na to, aby voliči šli jednou za čtyři nebo pět let k volbám. Lidé by měli mít právo vyvíjet tlak na politiky, aby rezignovali. To ale ještě neznamená, že se politici tomuto požadavku musejí podrobit.
Druhá otázka se týkala problematiky českých Romů. Ministr přiznal, že na místní úrovni dochází v České republice k jejich diskriminaci, důrazně však popřel, že by Romové byli v České republice systematicky utiskováni. Uvedl, že problém Romů přesahuje hranice České republiky, má celoevropský charakter a měl by být jako celoevropský také řešen.
Třetí otázka se týkala toho, zda si ministr myslí, že už skutečně žije v demokratickém státě. Kavan studentům z různých zemí celého světa odpověděl, že si to skutečně myslí. Podotkl nicméně, že žádný demokratický stát není dokonalý, což platí i o Británii.
Řecký ministr zahraničí Papandreu v diskusi uvedl, že jedním z nejdůležitějších výsledků roku 1989 je stmelení občanské společnosti a dokumentoval to na následujícím příkladě: "Kdyby před deseti lety někdo požádal Řeky, aby pomohli Turkům postiženým zemětřesením, byla by odpověď přinejmenším skromná. Po nedávné přírodní katastrofě v Turecku však pomoc Řeků předčila i ty "nejdivočejší sny". A podobně spontánním způsobem odpovědělo i Turecko na zemětřesení v Řecku."
