Může ještě OSN nějakým způsobem zasáhnout do úderu na Irák, nebo její role v této fázi skončila?
Přestože se 19. března Rada bezpečnosti OSN sešla k diskuzi k Iráku, z projevů jednotlivých členů jasně vyplynulo, že další jednání rady ve vztahu k Iráku se budou týkat až situace po vojenském zásahu. Jednání se povedou o humanitární situaci v Iráku, o obnově programu Ropa za potraviny a tak dále.
Vojenským zásahem se však může zabývat Nouzové zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN. O jeho svolání diskutuje Hnutí nezúčastněných zemí (HNZ). Shoda na dalším postupu však v HNZ zatím nepanuje, neboť členy jsou státy, které participují v tzv. Koalici ochotných, např. Afghánistán, Kolumbie, Nikaragua, Filipíny, Uzbekistán. Text rezoluce v případě svolání zasedání by jistě byl předmětem složitých negociací.
Může organizace uplatnit vůči USA nějaké sankce?
Sankce vůči členskému státu OSN může Rada bezpečnosti uvalit pouze v případě porušení mezinárodního míru či aktu agrese. Není však třeba dodávat, že USA jsou stálým členem RB s právem veta. Tato varianta je tedy prakticky neprůchodná.
Navíc nelze jednoznačně odmítnout argumenty USA a Velké Británie použité pro zdůvodnění vojenských akcí proti Iráku. I země, které patří k největším odpůrcům vojenského zásahu, jako Francie, Německo a Rusko, nejsou v kritice postupu USA jednotné.
Spojené státy obhajují útok tím, že Irák neplnil starší rezoluce OSN, uplatňované po válce v Perském zálivu. Je to dostatečný argument?
USA argumentují tím, že dosavadní přístup Saddáma Hussajna k plnění rezoluce 1441 z listopadu 2002 a řada dalších nesplněných rezolucí z minulých let, poskytuje dostatek důvodů k vojenské akci. Možnost předání zbraní hromadného ničení Irákem mezinárodní teroristické síti představuje pro USA mimořádně velké ohrožení jejich národní bezpečnosti, které nemohou ignorovat.
USA citují jako právní základ pro vojenskou akci zejména rezoluce z roku 1990 a 1991, které označují Irák za hrozbu mezinárodnímu míru a stanovují podmínky příměří po válce v Perském zálivu. Jednou z těchto podmínek je zničení zbraní hromadného ničení. Rezoluce 1441 navíc deklaruje, že Irák závažně porušuje závazky vyplývající z předcházejících rezolucí. Požaduje po Iráku plnou, okamžitou a aktivní spolupráci, která nebyla podle dle názoru USA, Velké Británie a dalších poskytnuta.
Rezoluce RB OSN jsou, na rozdíl od rezolucí Valného shromáždění OSN, závazné pro všechny členské státy OSN podle článku č. 25 Charty OSN. Zda je nedodržování rezolucí dostatečným důvodem k útoku, samozřejmě záleží na okolnostech. Tyto okolnosti může však posoudit pouze Rada bezpečnosti.
Jaká bude role OSN po skončení úderu?
Role OSN v humanitární oblasti bude v postkonfliktní fázi nezastupitelná. S tím nakonec souhlasil i prezident Bush ve svém projevu ze 17. března. OSN se tedy v žádném případě nestala irelevantní. Bude třeba co nejdříve obnovit program Ropa za potraviny, který byl z důvodu dočasného dovolání "ropných inspektorů", celníků a dalších pracovníků zodpovědných za chod programu pozastaven.
Jak se mění v OSN status Spojených států a jejich spojenců, kteří se rozhodli zaútočit bez mandátu OSN? Obrací se vůči nim organizace, obrazně řečeno, zády?
USA je jedinou světovou velmocí s nesrovnatelným vojenským a ekonomickým potenciálem. USA platí 22 procent do řádného rozpočtu OSN a přes 27 procent na mírové operace této organizace, tedy více než kterýkoliv jiný člen.
OSN se tedy k USA, svému hlavnímu přispěvateli, bude těžko "obracet zády". Je však nesporné, že irácká krize je současně i krizí OSN, především však Rady bezpečnosti OSN. Neschopnost rady vypořádat se s iráckou krizí bude mít důsledky pro její fungování. Doufám, že to povede k závažnější diskusi o její reformě.
Je možné, že by OSN dodatečně úder na Irák posvětila?
Použití zbraní hromadného ničení by jistě RB OSN odsoudila. Například Francie naznačila, že by se v případě použití zbraní hromadného ničení Irákem zapojila do vojenské akce. Dodatečné explicitní "posvěcení" vojenské akce je však těžko představitelné, pokud by Irák nepoužil chemické či bakteriologické zbraně, jejichž existenci dodnes popírá.
Odpovědi byly redakčně zkráceny.
