Na první přečtení to zní opravdu hrozivě. “Soud EU rozhodl, že firma GS Media porušila autorská práva, když zveřejnila odkaz, aniž by měla povolení od vydavatele Playboye.” Tuhle větu převzala slovo od slova česká media z ČTK, což je zřejmě nejrychlejší zdroj zahraničních informací pro novináře a tím pádem i jejich čtenáře.
A rozpoutala se tak dnes na internetu a sociálních sítích zvláště ohromná řežba. Ochránci svobody burcují na poplach a strážci národa a meče mají zase o argument víc do debat o škodlivosti Evropské unie a všudypřítomného nového světového pořádku (NWO). “Rána pro svobodu tisku!” zní název článku na Mediamánii.
Jenže ta situace je trošku jinak. A není nic horšího, než překlopit článek z ČTK a kreativně k tomu dodat burcující (a zatraceně zavádějící) titulek a myslet si, že pravá novinařina spočívá v přeházení souvětí a přidání dvou tří vět vlastního názoru udělaného za minutu bez znalosti věci.
Oč tedy v celém příběhu běží? Soud rozhodl, že společnost GS Media porušila práva herečky Britt Dekkerové. Ta se nechala vyfotit na Lanzarote pro finské nakladatelství Sanoma, které vydává holandskou verzi Playboye. Fotografie pořídil fotograf Carli Hermes, oblíbený reklamní profík, který fotí třeba pro Nike, Levi’s nebo BMW. Často fotí také celebrity jako jsou fotbalista Edgar Davids, zpěvačka Natalia Imbruglia nebo herec Rutger Hauer (slavný replikant z Blade Runnera… “like tears in the rain”, pamatujete?)
No a v roce 2011 pak GS Media a také bulvární web GreenStijl zveřejnili ukázku z těch fotek a přidali k tomu link na úložiště, kde ty fotky šly stáhnout v plné kvalitě.
Rozumíte – je to jako kdyby na iDNES.cz (na Novinkách, na Seznamu, kdekoliv jinde) napsala Mirka Spáčilová či Kamil Fila recenzi na nového Bad Santu a na závěr článku dodala: “A mimochodem, když nemáte prachy nebo se vám nechce do kina, film si stáhněte tady.” A přidala by tam odkaz na uloz.to. Že daná média neměla na svých serverech dané soubory uložené? Upřímně řečeno, v době vysokorychlostního internetu a anonymních úložišť je to naprosto irelevantní. Soud se v dané kauze jasně vyjádřil, že hyperlinky jsou důležitou součástí virtuálního prostoru a že vydělávat na cizím je špatně. A de facto ve svém doporučení nic ani nezakázal.
Ta věta zní jako velmi konstruktivní návod: “Když někdo používá internetové odkazy kvůli zisku, dá se očekávat, že taková osoba zajistí kontrolu toho, že daný obsah není publikovaný ilegálně.” V podstatě říká něco, co se děje už spoustu let: nepublikujte a neodkazujte na materiál, který je chráněn autorskými právy.
Piráti by mohli vyprávět. Linkování odkazů na torrent a úložiště je činnost, díky které si získali celosvětovou popularitu. Jenže ti to berou se ctí: chceme změnit autorské zákony, ty stávající se nám nelíbí, proto veřejně zpochybníme současnou publikační praxi a jsme ochotni jít do kontroverze a přijmout zodpovědnost. Ovšem GeenStijl a GS Media ze sebe udělají raději mučedníky a bojovníky za svobodu tisku: “Pokud komerční média nebudou moci nadále svobodně a bez obav zveřejňovat hyperlinky, bude velmi obtížné klást zpravodajsky hodnotné otázky a publikovat uniklé informace,” říká se v jejich prohlášení.
Já bych k tomu spíš poznamenal, že je to jen klasické korporátní PR, protože srovnávat odkazy na fotky televizní celebrity u jezera a odvážnou investigativní žurnalistiku může fakt jen, s prominutím, idiot.
Takže se nebojte: hyperlinky, bez kterých by internet nebyl internetem, nikdo zakázat nechce.
