Národ hltá podrobnosti, kterak musel chlapec jíst své vlastní maso, jež mu z hýždí vyřízla nejspíš stále docela milovaná maminka. A to jen proto, že soudce povolil veřejné líčení.
S největší pravděpodobností má sekta kolem Josefa Škrly na svědomí natolik šokující činy, že je normální mozek nebere. Tečka. Tak proč se dál dokolečka znechucovat jednotlivostmi? Je správné pustit do jednací síně novináře, fotografy, kameramany? Jde ještě o zpravodajství na úrovni, anebo už víc o sadistickou mediální sprchu a o byznys v kauze, která líp prodá jejich práci?
Je jasné, že medializaci "Kuřimi" vnímáme různě. Pokud je člověk zvyklý nepříjemné události zaznamenat, uzavřít a rychle vytěsnit, aby se zbytečně nemusel pitvat ve vlastních emocích, jež případ vyvolává, bude ho popis bití a řezání dětí s pytli na hlavách neskutečně štvát. Padnou možná i poslední iluze o čestných úmyslech soudců i novinářů.
Kdo ale hodlá konečně poctivě a s exaktní důsledností dohlédnout na dno spletité kauzy, aby se pokusil pochopit o světě i nepochopitelné, ustojí a zpracuje své rozčílení a je za odvážné rozhodnutí brněnského soudce rád. Stejně jako já. Jen nesmíme zapomínat, že týrání dětí má v jiných případech kolikrát ještě mnohem brutálnější podoby a končí třeba i smrtí. A detaily zůstávají bohužel skoro vždy za zdmi soudů.