Největší geopolitickou katastrofou 20. století byl podle něj rozpad SSSR. To je populistická lež, která má navnadit Rusy tesknící po velikosti někdejšího komunistického impéria a po sociálních jistotách mizerného života. Už několik státníků, zvláště pak z Pobaltí, protestovalo.
Pád tohoto "kolosu na hliněných nohou" totiž přinesl svobodu pobaltským i jiným národům.
Máme-li hledat největší geopolitickou katastrofu 20. století, pak se doslova nabízí bolševická revoluce v roce 1917 – takzvaná Velká říjnová socialistická revoluce, která proběhla v listopadu. Zkusme si představit svět, kdyby bolševici, které platila miliony marek německá tajná služba, v Rusku nezvítězili.
Předně by dál pokračovaly boje na východní frontě proti císařskému Německu a Rakousko-Uhersku.
Ruští kozáci, francouzští pěšáci, britští tankisté a američtí dělostřelci se mohli sejít v srdci Německa možná už na jaře 1918. První světová válka by tedy skončila možná o tři čtvrtě roku dřív a statisíce lidí by nemusely umírat pod kulkami na bojišti a hladem a nemocemi v zázemí.
Rusko by dál zůstalo zásobárnou obilí pro Evropu a jeho obyvatelé by navíc neumírali hlady při kolektivizaci zemědělství. Nikdo by tam nestavěl koncentráky pro miliony vězňů. Desítky milionů obyvatel ruského impéria by tedy přežily, a i kdyby tam třeba dál vládl car, byli by tam lidé svobodnější a na vyšší životní úrovni než dnes. Moskva by nevyvážela do světa revoluci a násilí.
Bolševici by neinspirovali Mussoliniho a Hitlera k zakládání nacionálněsocialistických stran. Vývoj k sociálně spravedlivějšímu státu by zůstal v rukou sociální demokracie, šel by kupředu bez násilí. Nevznikly by diktatury v Německu a v Itálii.
Život v Evropě by se vyvíjel jinak – uvažovat v jasnějších pojmech by bylo fantazírování.
Patrně by se nenašel nikdo, kdo by rozpoutal druhou světovou válku; Japonsko je jinou kapitolou. Vytvoření atomových zbraní by nebylo aktuální, zpozdilo by se spouštění atomových elektráren a technický pokrok, dosud podněcovaný válkami, by probíhal pomaleji. Také dveře do vesmíru by lidstvo otevíralo později. Samozřejmě by se nedostaly ve střední a východní Evropě i v Číně a okolí k moci komunistické diktatury.
Prostě kdyby nebylo německých vládních úředníků a vojáků, kteří usilovali o okamžité válečné výhody, bolševici vedení Leninem by nikdy neovládli Rusko. A sovětští imperialisté v čele s neomylným Josifem Stalinem by se nepokusili o ovládnutí světa. Pravda, asi bychom jezdili tatřičkami jako před desítkami let, na kolejích by čadily lokomotivy na uhlí a možná bychom právě obdivovali první televizory – nicméně miliony lidí by přežily.
I když by toto 20. století poznamenala neštěstí jiná, patrně bychom dnes neslavili šedesáté výročí od skončení druhé světové války v Evropě, protože by žádná nepřišla. Ale to už je zase jenom krásná fantazie.
