Rezoluci předložily poslancům vládnoucí strany Společně pro Ano (JXS) a levicová Kandidátka lidové jednoty (CUP). Rezoluce byla schválena 72 hlasy, proti hlasovalo 63 poslanců.
Španělská vláda se k hlasování nijak nevyjádřila, premiér Marian Rajoy však v projevu přenášeném televizí řekl, že hodlá věc okamžitě předat k posouzení ústavnímu soudu, aby se ujistil, že rezoluce nebude mít „žádné důsledky“. Španělská média připomínají, že ústava země vyhlášení nezávislosti jakéhokoli z regionů zapovídá.
#ProcesoConstituyente, república, plan social, desobediencia ... @ahorapodemos aprende de #Catalunya ! pic.twitter.com/PJg5VlJ85c
Snahy o odtržení od Španělska posílily vítězstvím separatisticky orientovaných stran v regionálních volbách na sklonku září, ve kterých získaly ve 135členném katalánském parlamentu většinu 72 křesel (více o volbách zde).
Šéf katalánské regionální vlády Artur Mas, který byl zároveň jedničkou kandidátky volební koalice Společně pro Ano, volby předem označil za plebiscit o budoucnosti Katalánska.
Volby jako referendum
Jako referendum o nezávislosti hospodářsky vyspělého Katalánska volby chápala také značná část voličů. Mas by chtěl samostatnost regionu, třeba i jednostranně, vyhlásit v roce 2017. Španělská vláda tomu chce zabránit všemi dostupnými právními prostředky.
Madrid loni uspořádání referenda o nezávislosti Katalánska zablokoval. Region sice přesto vypsal hlasování v jiné formě, ale přišla jen polovina oprávněných voličů a z ní se pro osamostatnění vyjádřily čtyři pětiny lidí (více zde).
Odtržení vlivného Katalánska ležícího na severovýchodě země by Španělsku velmi uškodilo. Generuje totiž až čtvrtinu hrubého domácího produktu země. Volání po nezávislosti sílí mezi 7,5 milionu Katalánců od roku 2010, kdy ústavní soud upravil podmínky autonomie Katalánska, kromě jiného odstranil uznání katalánského národa. Madrid v roce 2012 také zamítl přiznat Katalánsku více autonomie ve výběru a správě daní.
