Do loňského podzimu se na Novotného lávce nedaleko Karlova mostu pomalu rozpadala lázeňská budova z konce čtrnáctého století. "Interiéry byly zanesené sutinami, válely se tu rozpadlé vany a masážní stoly, podlahy byly děravé," líčí produkční klubu Stanislav Rouček.
Začátkem prosince 1999 se v zrekonstruovaných bazénech začalo tančit, vodu v nich nahradil efektní dým a barevná světla. Taneční sály sice stále nepůsobí útulně, ale zdaleka už nepřipomínají někdejší barák na odstřel.
Ochranka u vstupu prohledává příchozí zevrubněji než jinde. Muži mají oblečená saka, ale jsou tvrdí. Kontrolují batohy a kabelky, detektorem pátrají po zbraních. "My tu opravdu nestojíme o narkomany, kteří si budou na záchodech šlehat drogy," vysvětluje Růžek.
Také strach z násilí je logický, vždyť před měsícem se na vystoupení DJ Carla Coxe v Průmyslovém paláci pokusilo projít přinejmenším šest dobrodruhů se střelnou zbraní. A do Karlových lázní chodí skutečně rozmanití lidé - party čtrnáctiletých dětí i vypasení podnikatelé navlečení do kůže.
Přízemí lázní se jmenuje MCM Café a je koncipováno jako bezplatná internetová kavárna se šesti počítači. Na nízkém pódiu vystupují čtyřikrát týdně české kapely. "Pro zahraniční hvězdy je tam těsno," lituje Růžek. O stylové různorodosti koncertů svědčí několik prosincových tipů: vedle keltského Branu tu zahrají i taneční Skyline nebo kapela Ánima se svými španělskými rytmy.
První patro, Diskotheque, patří nasládlému dance flooru, který pouští DJové Radia Bonton a Evropy 2. O umělecky náročnou nebo objevnou hudbu tu nejde, ale tanečníci se baví a je jich plno. Tuto sobotu si za doprovodu skupiny Chaozz zvolí svoji Miss Dance Floor 2000.
O poschodí výše je sál Kaleidoskop, v němž se střídají největší hity posledních čtyřiceti let. V divokém mixu hraje po skupině ABBA neučesaná Nirvana, pak Queen, vzápětí se sál rozezpívá s Bobem Marleym. Každou sobotu vybírá muziku DJ Luděk Hrzal, který považuje celé Karlovy lázně za skvělý nápad. "Nemám rád naleštěné diskotéky, ale ani undergroundové kluby, ve kterých bych mohl chytit blechy. A tady se ve čtyřech patrech povedl kompromis," míní.
Nejméně návštěvníků vystoupí do posledního patra, nazvaného Paradogs. To je určeno příznivcům klubové taneční scény a působí vskutku paradoxně: poté, co si návštěvník prošel tři síně roztančené komerčním středním proudem, pod střechou se dostává do víru progresivního housu nebo techna, které mixují prověřen í DJové.
Renomované taneční kluby Roxy, Radost nebo Mecca se však konkurence nemusí bát, jejich hosty velká "fabrika na zábavu" spíš odpuzuje. "Nic proti Paradogsu, je fajn, že tam dostává šanci techno, které se jinak pravidelně hraje jen v Radosti," shrnuje všeobecný názor třicetiletý David Pekař, pravidelný návštěvník tanečních akcí. "Ale ta nižší patra plná ožralých cizinců a diskofilů prostě nesnesu," dodává.
