Účastnil jsem se v milém prostředí zámku ve Vilémově setkání lidí z byznysu, které pravidelně pořádá NadaceZet. Letos bylo červenou nití přednášek využití nových technologií. Zjednodušeně řečeno, jak to udělat, aby Česko přestalo být montovnou, a opět bylo zemí, kde se věcí vymýšlejí a vyvíjejí. Zaujala mě jedna vedlejší myšlenka, která se ale objevila hned v několika prezentacích. A tou bylo nadšení, energie, zaujetí lidí z Asie a nudný, pomalý přístup Evropanů.
Účastníci srovnávali svoje obchodní setkání zejména v jihovýchodní Asii s tím, jak věci fungují u nás. U svých asijských partnerů oceňovali vášeň. Chuť věci měnit, nebát se překážet, „jít do toho“, jak se kdysi říkalo.
Připomínalo mi to jednu část z knihy Alexise de Tocqueville Demokracie v Americe. Ten navštívil tehdy mladé Spojené státy v letech 1881 – 82 a analyzoval jejich model řízení země s tím evropským. A takto srovnal obchodní loďstvo evropské a americké: „Evropský mořeplavec se odvažuje přes moře jenom opatrně, nevypluje, dokud ho k tomu počasí nevybídne, potká-li ho něco neočekávaného, vrátí se do přístavu, v noci stáhne část svých plachet, a když vidí, že oceán bledne, protože se blíží země, zpomalí plavbu (...) Američan na takovou opatrnost nedbá a čelí těmto nebezpečím. Vyplouvá, i když bouře ještě burácí, v noci stejně jako ve dne nastavuje větru všechny své plachty, svou loď poškozenou bouří opravuje za plavby, a když se konečně blíží k cíli své cesty, žene se dále směrem k břehu, jako kdyby už viděl svůj přístav. Američan často ztroskotá, ale neexistuje mořeplavec, který by brázdil moře tak rychle jako on. Protože dělá tytéž věci jako jiný v kratším čase, může je dělat s menšími náklady.“ Shrnuto: „Myslím, že bychom marně hledali příčiny této převahy v materiálních výhodách, vyplývá z kvalit čistě intelektuálních a morálních“.
To, co platilo v první polovině devatenáctého století o soupeření evropského a amerického obchodního loďstva, platí dnes o rozdílu pojetí asijského a západního byznysu.
To má samozřejmě vliv i na to, o čem zde často píšeme. Západ ztrácí svoji přitažlivost. Jeho PR nemá šanci přesvědčit svět, že má smysl následovat náš způsob života. Mladé, smělé a nápadité lidi nepřilákáte umrtvujícím klidem. Nanejvýš přijdou a to bohatství si vezmou.
Západní energie, odvaha a nápaditost válcovaly konkurenci. PR západu, jeho softpower si dokázaly získat svět. Jenže kdo se bojí vyplout do bouřky, ten nevypluje nikdy. Bez vášně, která tak udivuje české exportéry v jihovýchodní Asii, ztratíme všechno. A PR můžeme dělat tak akorát na Evropu jako na historický skanzen. Naše potomky v něm možná zaměstnají jako průvodce a živé rekvizity.
