Kvůli represím a internaci do Brixenu bývá Karel Havlíček Borovský označován za oběť mocnářství a národního mučedníka. Ale smutný konec jeho života poznamenaly i strach a pasivita přátel a dřívějších obdivovatelů, kteří se lekli státní moci nebo si jen v čase sjednocování říše nechtěli přidělávat starosti.
Setrvalá potřeba rvát se s nespravedlností a hlásat to, co považoval za pravdu, byla nejvýraznějším rysem jeho osobnosti. Zkrátila mu život a zajistila nesmrtelnost.