Kardiostimulátor je malá plochá krabička, která je člověku všita pod kůži a jejíž elektrody vedou žilami do srdce. Nahrazuje tak částečně funkci tzv. sinusového uzlu, který se o srdeční rytmus stará v těle zdravého člověka.
Vývoj mikroprocesorů umožnil značné zmenšení těchto přístrojů, které tak umí reagovat například na aktivitu člověka a přizpůsobit frekvenci srdečního tepu fyzické námaze. Jejich životnost je pět až šestadvacet let. Omezuje je především kapacita baterie.
Poslední novinkou je tzv. "home monitoring", kdy na srdce prakticky nepřetržitě na dálku dohlížejí odborníci. Kardiostimulátor v sobě totiž má komunikační čip, který bezdrátově přenáší údaje do vysílače. Ten vypadá jako mobilní telefon. Jednou denně se pak spojí s centrem a odešle tam údaje o srdci, ale třeba i stavu baterie.
Život delší o desítky let
Prvním pacientem s kardiostimulátorem v hrudi byl Švéd Arne Larsson. "Jeho" přístroj měl průměr hokejového puku a vážil přes dva kilogramy. Nyní mohou měřit jen tři centimetry a vážit třicet gramů.
Švéd Arne Larsson si díky pokroku v medicíně prodloužil život o 43 let. Zavedení přístroje 8. října 1958 si u něj vyžádala otrava z ústřice v roce 1955, kdy pracoval jako inženýr na Asuánské přehradě v Egyptě.
. animacepodívejte se, jak funguje kardiostimulátor a vypadá tep zdravého srdce |
Kardiostimulátor mu zavedli v Karolinské nemocnici v Solně kardiochirurg Ake Senning s inženýrem Runem Elmquistem.
První přístroj, ze kterého trčely dráty pro dobíjení baterie, ale fungoval v těle Larssona jen asi šest hodin, tak mu později implantovali jiné zařízení, které vydrželo dva dny. Larsson zemřel v prosinci 2001 ve věku 86 let, přičemž příčinou jeho úmrtí nebylo nemocné srdce, ale jeho stáří. Za svůj život měl v těle 26 různých kardiostimulátorů.
Pacient by neměl být v silném elektrickém poli
V Československu byl první kardiostimulátor voperován v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v roce 1962. Nyní je v ČR na pomoc kardiostimulátoru odkázáno zhruba šest tisíc lidí.
Život s kardiostimulátorem není nijak složitý. Pacienti by se pouze neměli dostat do kontaktu se silným elektrickým polem.
"To by znamenalo třeba vylézt na nějaký televizní vysílač nebo se ocitnout se příliš blízko průmyslovým svářečkám," řekl primář kardiologické kliniky střešovické nemocnice Libor Kameník, který letos v červenci implantoval prvnímu českému pacientovi přístroj nové generace - Cylos 990, který lze snadno programovat.
Rizikem mohou být podle Kameníka mobily, které by se ke kardiostimulátoru neměly přiblížit na menší vzdálenost než deset cm.
