Začněme aktuální kauzou Davida Ratha, jak ji hodnotíte?
Je to známka nejen Davida Ratha, ale i jiných politiků, že o korupci často pouze mluví, ale nemyslí to vážně. Politici mají plná ústa protikorupčních hesel a nakonec jsou zatčení s krabicí od bot s několika miliony. Chápu, že voliči říkají: Koho máme volit? I když jsou u některých politiků vidět protikorupční tendence, ukázalo se, že korupce jde napříč stranami a jestliže s tím vážně nezačneme něco dělat, tak se republika rozkrade. Mám pocit, že na začátku 90. let jsme do základu společnosti nedali důležité duchovní hodnoty jako je respekt k druhému, dialog nebo solidarita. Zaměřili jsme se na ekonomickou transformaci a blahobyt, který nám komunismus nedopřál, ale bez duchovních hodnot to nejde. Zdá se mi, že teď je doba, která je těhotná nějakými změnami.
Na svém webu jste nedávno navrhoval, že by se finanční kompenzace u církevních restitucí mohla o rok či dva odložit, arcibiskup Dominik Duka na to ale zareagoval, že je to věc České biskupské konference (více zde). Mluvili jste už o tom spolu?
Nebylo třeba. Mně i jemu je dobře jasné, že emeritní biskup nemluví jménem církve nebo biskupské konference. Jeho prohlášení jsem tak nebral jako pro mě, ale pro veřejnost a novináře. Myslím, že odklad vyplácení by některým poslancům usnadnil, aby pro tento zákon hlasovali.
Miloslav Vlk Narodil se 17. května 1932 v Líšnici na Písecku. Po maturitě pracoval jako dělník, po vojně vystudoval archivnictví a v roce 1968 byl vysvěcen na kněze. 70. léta kvůli kritickým postojům strávil v malých farnostech na Šumavě a ve středočeském Rožmitálu pod Třemšínem, kde v roce 1978 přišel o státní souhlas s výkonem kněžské činnosti. Živil se poté jako umývač výkladních skříní a archivář. Jako kněz působil v ilegalitě, státní souhlas mu byl vrácený v lednu 1989. O rok později byl jmenován českobudějovickým biskupem, v roce 1991 pražským arcibiskupem a českým primasem a v roce 1994 kardinálem. Prezident Václav Havel mu v roce 2002 za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva propůjčil řád T. G. Masaryka. V dubnu 2005 se Vlk účastnil konkláve, které zvolil papeže Benedikta XVI. V únoru 2010 odešel z čela katolické církve. Zdroj: www.kardinal.cz |
Takže jste vyjádření Duky nevnímal jako pokárání, abyste jste se k tomu nevyjadřoval?
Ne.
Jak vůbec hodnotíte dohodnutou podobu církevních restitucí?
Za téměř dvacet let mého působení jsem s touto problematikou velmi pracoval a znovu a znovu jsem vládám připomínal nutnost ji řešit. Nejen kvůli spravedlnosti, ale také aby se stát o to nemusel starat, protože v Ústavě je zakotvená odluka státu od církve. Ekonomická závislost církve byla brzdou její plné nezávislosti. Za těch dvacet let bylo několik návrhů. Tento poslední je určitým kompromisem. Problém je, že se to řeší v situaci, kdy jsme na tom ekonomicky a finančně špatně. Tím jsou ale vinni politici, ne církve. Stále se to odsouvalo, protože si nikdo nechtěl moc spálit prsty s problémem, který pro ně nebyl politicky výhodný.
Věříte, že tato vláda, která nemá nyní úplně jasnou většinu, restituce dokončí?
K tomu by bylo zapotřebí prorockého daru. Je pravda, že vláda je pod tlakem Ústavního soudu, podle kterého to řešit musí. Jestli ale najde dost konsenzu, to je otázka.
Pokud by tuto věc nevyřešila, měly by církve žalovat stát?
Při nějakém jednání některý z ministrů řekl, ať se církve svého majetku dožadují soudní cestou. To je tak nerozumné. Je jasné, že by církve ten majetek získaly, ale bylo by to takové zavalení soudů, že by to zablokovalo soudnictví a trvalo by to dlouho.
Soudní cestu byste tedy církvím nedoporučoval?
Byla by to cesta namáhavější, možná i odióznější (krajně nežádoucí - pozn. red.), zdlouhavější a hlavně by to blokovalo soudy. Komunismus zničil právní cítění v našem národě, protože lidé se neptají, komu majetek podle práva náleží, ale říkají: Na co to církve potřebují?
Stále také zbývá vyřešit smlouvu státu s Vatikánem... (více zde)
Je ostuda naší demokracie, že dvacet let po pádu komunismu se to na rozdíl od jiných postkomunistických států ještě nevyřešilo. Smlouva je podepsaná ve Vatikáně a Vatikán když něco podepíše, tak nedělá hned revizi. Na tahu jsme my. Naše vláda to podepsala, musí to ale ještě schválit parlament. Objevily se hlasy, že to příliš privileguje katolickou církev a diskriminuje ostatní. To je čirý populismus a nesmysl. Tyto smlouvy katolická církev uzavírá, protože má mezinárodní dimenzi. Ostatní církve ji nemají.
Výsledek sčítání lidu mě nevzrušuje, lidé v něco věří
V čele katolické církve jste skončil v únoru 2010. Jak hodnotíte dosavadní působení vašeho nástupce Dominika Duky?
V církvi je většinou zvykem, že předchůdce svého nástupce příliš nekomentuje. Každý z nás biskupů je jiný a má odlišný styl. To je normální a žádoucí. To je stejné jako s kněžími, kdy se vedení církve snaží, aby farnost nebyla vedena jednostranně.
Nakolik je pro českou katolickou církev prestižní, že byl Duka na začátku roku jmenován kardinálem?
Ve světě jsou určitá kardinálská místa. Buď je to hlavní město, nebo nějaké významné místo pro církev, a to se obvykle obsazuje. Praha je v srdci Evropy, je to významné kulturní místo a je správné, že papež zase jmenoval arcibiskupa pražského kardinálem.
Jak se vám v důchodu daří? Předpokládám, že máte víc času než dřív.
Zatím to ne zcela registruji. Je sice pravda, že ten tlak a tíhu úředních povinností necítím, ale lidé si říkají, on je v důchodu a má čas, takže tím spíše přicházejí. Dřív jsem měl kolem sebe větší aparát, teď si mnohé věci musím řešit sám. Ještě je třeba učit se žít svůj důchod.
Co tedy děláte?
Přednášky nebo duchovní obnovy. Teď jsem je měl před třemi týdny v jižních Čechách pro katechetky, před tím pro kněze na Moravě. Už od pádu komunismu jsem také angažován v hnutí Fokoláre a to mi tvoří dost velkou náplň mých aktivit. Loni jsem byl například měsíc v Africe na různých setkáních s biskupy.
Když už katolickou církev nevedete, můžete mít trochu větší odstup. V jakých oblastech má v Česku rezervy?
Záleží to také na hospodářské situaci. Leccos bychom rozvíjeli, ale dvacet let jsme ekonomicky závislí na státu a nebylo možné více rozvíjet školství nebo charitativní činnost. Domnívám se, že vyřešením těchto věcí se může otevřít nová etapa, ve které si církev zařídí svůj ekonomický model a bude užívat samostatněji svou ekonomii a finance. Ne pro sebe, ale i pro dobro společnosti. Také se musí ještě více zaměřit na formaci lidí.
Znepokojuje vás, že podle loňského sčítání lidu se ke katolické církvi hlásí milion lidí, zatímco v roce 2001 to bylo 2,7 milionu?
Mě spíše znepokojuje, jak se tyto věci prezentovaly. Ukazovalo se, že bylo několik chybných kroků statistického úřadu. Jednak že otázky ohledně víry byly dobrovolné a že některé byly ne dostatečně jasně formulované. Mě výsledek sčítání nevzrušuje, protože když jsme hovořili s lidmi po sčítání, tak i ti, kteří neuvedli příslušnost k žádnému náboženství, říkali, že něco nad námi musí být. Čili základní víra u většiny Čechů je. Většina není ateistická, ale je lhostejná. V celosvětových statistikách církve roste počet věřících i kněží. Ve světě je dnes velmi silná tendence hledání smyslu života a hodnot.
V Česku přibývá lidí, kteří se obávají islamizace Evropy, a vy jste v podobném duchu také hovořil (více zde). Nešíří se ale podobnými názory islamofobie a xenofobní tendence?
U nás naštěstí není přítomnost islámu tak silná jako v zemích, které byly ekonomicky přitažlivější pro tyto imigranty. Spíše se u nás derou kupředu ti, kteří chtějí stavět mešity. To, co muslimové nedosáhli zbraněmi ve Vídni v 17. století, dosahují nyní svou přítomností, svým silně náboženským stylem života a populací a tím Evropu trochu zavalují. Proti tomu je zapotřebí, abychom my Evropané byli orientováni více na duchovní hodnoty. Muslimové totiž říkají, že jsme pohani a tyto hodnoty neuznáváme. S představiteli islámu, židů a křesťanů se ale scházíme na pražské Husitské teologické fakultě a rozumíme si.
