Klára Potočná je jednou ze dvou žen - kandidátek na místopředsedkyni strany, přičemž ta druhá ženská tvář je staronová - kandiduje Miroslava Němcová, která už jednou ve vedení ODS stála jako místopředsedkyně.
Klára Potočná se rozhodla, že do boje půjde, teprve před měsícem. Nominaci získala ve svém mateřském sdružení Roudnice nad Labem. Se svým partnerem Přemyslem Svorou žije pod Řípem, v malé obci Ctiněves, má pětiletou dceru a tvrdí: "Kandidovat v ODS není procházka růžovým sadem. Hřeje mě pocit, že mi zadek drží jen mé pevné svaly..." říká v narážce, že nepatří ani k jednomu uskupení kluků, "co spolu mluví".
Proč jste se rozhodla jít do vysoké politiky?
Kandidovat na místopředsedkyni strany jsem se rozhodla před měsícem, a to ze stejného důvodu jako jsem před 11 lety vstoupila do politiky. ODS měla tehdy těsně po Sarajevu osm procent preferencí, sbírala padlé a já měla pocit, že je dobré začít pro ODS pracovat. Teď mám pocit, že se taky něco stalo. A my si s tím nevíme jakoby rady. Mám pocit, že se v ODS rozmáhá strach. A nepojmenovávání věcí pravými jmény. A proto nejsme pro voliče čitelní. Chybí nám odvaha, elegance.
Co říkáte na vzdání se prezidenta Václava Klause čestné funkce předsedy ODS?
Já nemám ráda hysterii. Ani ukvapené závěry. My, co jsme do ODS vstupovali ve stejné době, jsme tam šli kvůli němu. Václav Klaus se rozhodl, že ODS opouští a pro mě tím skončila jedna etapa ODS. A začíná druhá. S těmi, co se nerozutečou. A já si přeju, aby byla stejně úspěšná. Byť bude jiná.
Kdy mám soudit podle toho, co tu dnes bylo slyšet za projevy, tak se všichni jen dívají do zpětného zrcátka, ale nikdo neříká, co bude dál. Vy to víte? Co byste dělala jako první věc ve funkci, pokud by se Vám podařilo zvítězit?
Hovořit o účelnosti zpětného zrcátka, při dnešním mužském vedení strany, je víc než účelné. Já taky jezdím autem a vím, že zpětné zrcátko je často třeba. Je chybou, když máte zpětné zrcátko o velikosti čelního skla. Pak nemůžete jet dopředu.
Jak se Vám povedlo získat nominaci? Když, jak narážíte na mužské vedení a jak známe příběh Miroslavy Němcové, ODS jen nerada pouští do čela nějaké ženy?
Špinavé prádlo se pere doma, kromě toho mám velkou rodinu a proto si nechám detaily mé kandidatury pro sebe. Jen musím říct, že kandidatura mi za ten měsíc poskytla tak přesvědčivý a rázný kurz reality, že jsem se hodně poučila. Není to úplně procházka růžovým sadem.
Chcete říct, že byly nějaké výhrůžky, anonymy?
Když si v ODS šestatřicetiletá žena stoupne a řekne, že chce kandidovat a nabízí svou práci a své myšlenky, tak je to pro mnohé nepředstavitelné.
Ale nakonec to dopadlo dobře, ne? Jste nominovaná...
Ano, mé roudnické sdružení mě nominovalo všemi hlasy. Ale krušné to bylo na oblasti v Litoměřicích.
Počkejte, to vysvětlete podrobně...
Nechci to vysvětlovat detailně. Ale byl problém, že tam jsem.
Myslíte jako žena? Že se na vás dívali skrz prsty, protože jste žena?
To ne. Je pravda, že si toho všimli. Problém byl ale jinde. Byla jsem někdo, kdo nebyl předem dohodnut, odsouhlasen, vyvolen a předem už odhlasován, aby se skutečné hlasování stalo jen formalitou. Byla jsem překvapením. Ale já mám překvapení ráda. A každá věc, každá změna, která přinese překvapení a rozpohybuje lidi, je dobrá.
Dobře, takže teď se bude rozhodovat o tom, jestli Vás zvolí. Co se od Vás dá čekat? Co budete prosazovat?
ODS musí zůstat jednotná. Ne v tom, že máme všichni jeden názor. Ale že se umíme třeba i pohádat a pak najít společný směr. Měli bychom začít na tom pracovat hned. Vždyť my nemluvíme ani sami se sebou.
Já jsem z místního sdružení, kde za celé dva roky od voleb nebyl jediný volený představitel. Ptám se: kam jste odjeli, páni poslanci, hejtmani, senátoři, kam jste odjeli? Kde jste byli ty dva roky? My nemluvíme zkrátka ani sami se sebou.
Jestliže má ODS 29 a půl tisíce členů, tak ti lidé mají právo být seznámeni s tím, co se ve vyšších patrech politiky dělá. Kdyby věděli, co je třeba ještě udělat, a co se už udělalo, tak by to dokázali vysvětlit. A to ve svém nejpřirozenějším prostředí - svým kamarádům, rodičům, přátelům. Jen by nám to přineslo voliče. Měli jsme mít tolik slušnosti a taky pracovitosti, abychom aspoň vlastním členům předávali informace o tom, co děláme.
Máte malou dceru. Nebojíte se, že když když vás zvolí, tak vás dcera pro samé schůzování neuvidí?
Já vždycky zvládla přesně to, co jsem zvládnout chtěla.
A jaké máte reakce na svou nominaci z vedení ODS?
Příznivé. Pan Topolánek už mě zdraví, když mě potká ve Sněmovně: "Ahoj místopředsedkyně!" A neříká to jízlivě.
Ještě řekněte: v novinách, které jste dnes rozdala, se píše, že jste si je vytiskla vlastním nákladem za své peníze. Kolik vás to stálo?
V tiskárně Brouček stál výtisk sedm a půl tisíce korun.
Jenom? To musí být pan tiskař příznivec ODS...
Ano. Pan Brouček je totiž jedním z těch, co volí ODS. Je živnostník, spokojený živnostník.
S čím chcete zítra překvapit ve svém kandidátském projevu? Teď je tady móda mít svůj vlastní videoklip. Už taky něco natáčíte?
Já myslím, že žena uprostřed toho pódia bude dostatečné video. Už tak budou někteří dost překvapeni. A proto začnu větou: Já nechci překvapovat. Myslím, že nejhorší je smrt z vyděšení. A vyděšených po těchto volbách je v ODS už příliš mnoho lidí.
Jenže když si odmyslíte tu hysterii okolo, tak se prostě nestalo nic jiného, než že v demokratické zemi prohrála jedna strana po sérii úspěšných voleb jedny volby. Jednou prohrajete, podruhé ne. Jednou se mi podaří dosáhnout toho, že dítě slušně pozdraví sousedku, příště to neudělá. To je život. Přesto ji mám stále stejně ráda. A o tom to celé je.
