Představte si Bohuslava Sobotku v květované košili, rozhalené přes půlku hrudi, na hlavě rozverný klobouček a v ruce načinčaný ananas. Nebo Andreje Babiše, jak s podivnou grimasou ve tváři vyhrává na ukulele. Nebo třeba Pavla Bělobrádka s havajským věncem kolem krku, usrkávajícího koktejl přímo z kokosového ořechu.
Belgičané se jednoho krásného dne probudili a právě toto uviděli. Své čelné politiky nastrojené jako strašáky. Trvalo další celý den, než k nim přibyl také vysvětlující nápis: "Belgie není ostrov. Globální problémy se týkají i nás."
Kdo obsadí 766 křesel europarlamentu?
Znamenalo to jediné. Začátek volební kampaně do Evropského parlamentu. Neboli tak trochu noční můru jak lidí, kteří kampaně tvoří, tak těch, kteří jejich výtvory musí na ulicích denně vídat.
Plakáty britské euroskeptické strany UKIP (United Kingdom Independence Party - Strana nezávislosti Spojeného království).
"Je složitější vytvářet kampaň na evropská témata. Lidem je přece jen bližší, když se mluví o jejich okolí a o tom, jaký vliv má politika doma. I proto hodně stran operuje s pojmy, jako jsou národní zájmy nebo reprezentace země v Evropě," popisuje slovenský expert na komunikaci a volební kampaně Branislav Ondrašík.
A tak plakáty a billboardy napříč Evropou obvykle "zdobí" velké hlavy postarších mužů, kteří neurčitě slibují neurčité věci.
Vytvářet kampaň navíc není ani příliš pro koho. Zájem o volby rok od roku klesá. V České republice přišlo k volebním urnám v roce 2009 osmadvacet procent oprávněných voličů. Hůře na tom bylo už jen Slovensko (20 procent) a Litva (21 procent). Zájem však klesá napříč celou Unií. Při prvních volbách v roce 1979 přišlo k urnám 62 procent voličů, před čtyřmi lety už jen 43 procent.
Jak je přilákat? To je právě úkol pro tvůrce kampaní. Billboardy neotřelými, zajímavými, třeba i vtipnými... Například německá Pirátská strana, která patří v rámci Evropy k těm úspěšnějším pirátům (své poslance má ve čtyřech spolkových zemích), to zkusila. Proti všudypřítomným kamerám brojí plakátem, na němž symbol Bruselu, slavný čurající chlapeček, říká: "Nemůžu, když se někdo dívá."
A zatímco jeho podobu zachycuje plakát věrně, vodu, která reálným vodotryskem protéká, neobsahuje. Symbol Bruselu zkrátka už nečurá.
"Chtěli jsme tím upozornit na to, jak ono stálé veřejné sledování působí na nás samotné a jak se mění naše chování. Na hranice, které vytváří v našich myslích," popsala pro MF DNES Anita Mölleringová.
Belgie není ostrov, globální problémy se týkají i nás, apeluje sdružení neziskových organizací sérií plakátů a pohlednic na belgické politiky.
Od ostatních stran v Německu se liší nejen kampaní, ale také její přípravou. Němečtí piráti totiž jako nová strana působí v kanceláři provizorně vytvořené z malého bytu a na placení drahých agentur nemají. "Nemohli jsme si sice dovolit najmout na kampaň profesionální tvůrce, ale mysleli jsme na to už ve velkém předstihu a hledali jsme členy, kteří by profesně pracovali v oblasti strategie, reklamy a kampaní. Tito lidé pak pracují, stejně jako drtivá většina ostatních, na bázi dobrovolnictví," popsala Anita Mölleringová.
Netradičně pojala volební boj také Švédská lidová strana, která ve Finsku zastupuje zájmy švédsky hovořících obyvatel. Na jejich billboardu stojí mladý muž pod oknem a líbá dívku, která se k němu z výšky naklání. Nápis ve švédštině je prostý: "Živé, dvojjazyčné Finsko."
Evropští Zelení zase umožňují komukoliv na sociální síti Facebook vytvořit svůj vlastní plakát s vlastním sloganem a rozeslat jej přátelům.
Dánští poslanci šokovali brutálním volebním spotem, který nakonec stáhli:
13. května 2014 |
Postavíme most vedle mostu
Doslova s vtipem vyrazila napříč Slovenskem i strana s názvem Svoboda a Solidarita. Její lídr Richard Sulík objíždí zemi s předvolebním kabaretem.
Za zvuků piana přijde za Richardem Sulíkem představujícím úplatného eurokomisaře lobbistka Lucie Nicholsonová, v civilu dvojka na kandidátce do europarlamentu. "Poslyšte, my dva spolu postavíme most," vlísává se mu a podstrkává papíry.
Další plakát euroskeptické Strany nezávislosti Spojeného království. Srovnává běžný život v Británii s tím, jak si za peníze voličů žijí podle strany lídři EU.
"Most? No... most... ale... jak se tak dívám, tak tady už most je..." odpovídá jí.
"No tak ať je, to přece jen znamená, že je to super místo pro mosty," odvětí lobbistka. Scénka pokračuje předáním obálky.
"No, když to takhle vysvětlujete, myslím, že to má něco do sebe, postavit most vedle mostu," souhlasí eurokomisař s absurdní výstavbou za miliony.
"Scény jsou tři a po každé následuje interaktivní část. Lidé v ní s pomocí lístečků tipují, které naše tvrzení o Evropské unii je pravdivé a které ne. To s mostem zrovna bylo," popisuje pro MF DNES předseda strany Svoboda a Solidarita Richard Sulík. Nápad na kabaret, který se jmenuje Brusele, neblázni!, byl jeho. Dialogy pak napsal režisér Nikita Slovák. Celkem mají naplánováno 35 představení, chybí jich odehrát posledních pár.
"Reakce jsou veskrze pozitivní. Na mítinky chodí v průměru na šedesát lidí, což je výrazně více než na běžné akce," pochvaluje si Sulík. Po čtyřicetiminutovém kabaretu pak následuje vážná politická diskuse.
Proč se touto cestou nevydává více stran? "Ono neplatí, že čím je kampaň vtipnější, tím bude mít větší úspěch. Určitě v sobě může zahrnovat humorné prvky, ty ocení obzvlášť na sociálních sítích. Ve výsledku jde ale jen o to, aby se vám s voličem podařilo nastartovat komunikaci," popisuje expert na kampaně Ondrašík. Vzápětí však dodává: "Jenže to má i úskalí. Když vtip nevyjde, může naopak být kandidát za šaška."
