Kampaň Proti ztrátě paměti chce upozornit na postupné zapomínání zločinů komunismu (ilustrační snímek)

Kampaň Proti ztrátě paměti chce upozornit na postupné zapomínání zločinů komunismu (ilustrační snímek) | foto: František Vlček, MAFRA

Vrcholí kampaň „Proti ztrátě paměti“. Připomíná zločiny komunismu

  • 205
Sérií přednášek, promítání a diskusí s pamětníky se blíží do finále kampaň Proti ztrátě paměti, která chce upozornit na postupné zapomínání komunistických zločinů. Akce vyvrcholí tento čtvrtek, v den 63. výročí popravy Milady Horákové.

Podle Karla Strachoty, ředitele projektu Příběhy bezpráví, pod jehož hlavičkou kampaň běží, je znepokojující, jak česká společnost postupně vytěsňuje "nepříjemné" vzpomínky na komunismus. "Jako by českou společnost v posledních letech postihovala ztráta paměti, která vyhovuje jak těm, kteří nemají čisté svědomí, tak různým demagogům a manipulátorům," píše Strachota v memorandu ke kampani.

Pamětí a rozumem proti komunismu

Kromě vrcholící kampaně Proti ztrátě paměti v pondělí odpoledne začal i týdenní happening a výstava s názvem Pamětí a rozumem proti komunismu.

Ten organizují protikomunistické iniciativy sdružené do platformy Bez komunistů.cz. Stejně jako kampaň v rámci projektu Příběhy bezpráví chtějí organizátoři upozornit na zločiny, které se za minulé éry děly na dětech, ženách, mužích, rodinách a celé společnosti.

Ve čtvrtek v 15 hodin potom platforma připomene v paláci Lucerna 65. výročí sloučení sociální demokracie s komunistickou stranou.

K textu memoranda už se připojilo přes osm stovek lidí, mezi nimiž jsou například i bývalá předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová, scénárista Jiří Stránský nebo herec Jiří Bartoška. Už od 17. června probíhaly ve 27 městech po celé republice přednášky a promítání dokumentu Ztráta paměti.

Vrchol kampaně organizátoři naplánovali na tento čtvrtek. Na Tylově náměstí v Praze vznikne takzvané Tržiště paměti. Na něm se setká široká veřejnost, studenti a pamětníci komunistické éry, kteří se budou dělit o své příběhy. Účast už potvrdili například biskup Václav Malý nebo hokejista Augustin Bubník.

Datum 27. června organizace Člověk v tísni, která projekt Příběhy bezpráví pořádá, nevybrala náhodou. Právě ve čtvrtek totiž uplyne 63 let od popravy Milady Horákové. "Dnes je toto datum zaznamenáno v kalendáři jako Den památky obětí komunistického režimu - osud Milady Horákové symbolizuje všechny zmařené a poničené životy," píše Strachota v memorandu.

Mýty o komunistické éře

Součástí kampaně Proti ztrátě paměti je i brožura, která reaguje na názory, které se v poslední době objevují a srovnávají předchozí režim se současností. Podle organizátorů přitom odporují jak zkušenostem, tak i faktům. Redakce iDNES.cz z brožury vybrala několik bodů, jejich plné znění a další body si můžete přečíst na stránkách kampaně.

1. Nebyla nezaměstnanost, práce byla pro všechny

Vzpomínky na doby, kdy se stát o své občany "dovedl postarat" a každému zajistil zaměstnání, se dobře poslouchají. Zvlášť když přijde krize, jeví se "socialismus" mnohým jako ztracený ráj.

Po roce 1948 zavedla KSČ povinnou zaměstnanost podle vzoru sovětského válečného komunismu. Nešlo o žádnou péči o "blaho lidu", ale o kombinaci ideologie a potřeby. Aby byl člověk řádným občanem, musel pracovat "ve prospěch společnosti", respektive pracovat pro stát, jehož představitelé předtím zlikvidovali veškeré soukromé podniky a začali centrálně řídit hospodářství.

2. Všechno bylo levnější

Kdo někdy neslyšel nostalgickou vzpomínku na doby, kdy stálo mléko dvě koruny, rohlík třicet halířů a pivo "kačku padesát"? Zní to hezky, jen je k tomu třeba přiřadit odpovídající výši průměrného platu. Kupříkladu v roce 1965 činil (podle údajů Českého statistického úřadu) 1 493 Kčs, roku 1970 to byly asi dva tisíce a koncem osmdesátých let necelé tři tisíce korun.

Srovnávat finanční situaci dnešního Čecha s jeho příjmy před listopadem 1989 je pochopitelně komplikované. Z údajů Českého statistického úřadu však vyplývá, že zatímco jsme si v roce 1988 mohli z průměrného měsíčního platu koupit 703 kilových bochníků kmínového chleba, v roce 2011 jsme jich z průměrného měsíčního platu pořídili 1 131. Stejně to platí třeba u chladniček s mrazničkou nebo u benzínu. Naopak dražší jsou dnes energie.

3. Společnost byla sociálně spravedlivější

Kde se vzala představa, že v sedmdesátých a osmdesátých letech nebyla v ČSSR chudoba? Pravdou je, že chudí lidé tu žili vždycky, leckdy na hranici bídy, a zřejmě jich nebylo méně než dnes. V nejhorší situaci se nepochybně nacházeli někteří důchodci, protože ve výši penzí panovaly značné rozdíly. V roce 1978 znamenal pro průměrného občana odchod do důchodu třiačtyřicetiprocentní pokles příjmu.

Deklarovanou "sociální rovnost" se komunistický režim snažil vybudovat na základě rozsáhlého zločinu - po roce 1948 KSČ zlikvidovala a okradla sedláky, živnostníky, podnikatele, majitele domů, zkrátka všechny, kdo se o sebe starali sami. Z jejich majetků se měl zlepšit život "všeho lidu". Výsledek? Československo bylo po válce bohatší než například Rakousko, o třicet let později se životní úroveň průměrného Čecha a průměrného Rakušana vůbec nedala srovnávat.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video