"Záznamů z kamer k případu je přibližně 400 hodin a stále je vyhodnocujeme. Do vyšetřování případu jako takového se zapojily desítky policistů, přibližně dvě desítky z nich sledovaly a vyhodnocovaly záznamy z kamer," přibližuje úspěšné pátrání mluvčí ústecké policie Veronika Hyšplerová (více o zadržení únosců zde).
U běžného loupežného přepadení kriminalisté často prohlížejí několik hodin záběrů z kamer, ale tenhle případ je pro ně výjimečný jak tím, že je to únos přes hranice, tak rozsahem a nasazením sil.
"Možná kolegové z jiných útvarů běžně pracují s tolika hodinami záznamu, pro nás je to ovšem výjimka," tvrdí Hyšplerová.
I když policejní prezidium nevede statistiky toho, kdy k dopadení zločinců přispěly především "oči" kolem dálnic, ze zkušeností Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), které kamery u cest spravuje, vyplývá, že o video z kamer si detektivové říkají velmi často.
"Minimálně jednou týdně to určitě je," říká mluvčí ŘSD Nina Ledvinová. Firma má u dálnic a rychlostních silnic přesně 250 kamer, které zaznamenávají video v reálném čase. Na dalších místech jsou pak "fotokamery", které jednou za čas uloží obrázek provozu.
Zdaleka nejvíc mechanických očí hlídá dálnici D1 - z celkových 250 tu je kamer 132. Na D8 je to 21 kamer, na R1 například 32. Záznam se podle Ledvinové ve dne ukládá barevný, po setmění černobílý.
"Pokud policisté chtějí video z dálničních kamer, musejí si pospíšit. Kamery fungují pouze ve smyčce a záznam je k dispozici přibližně 7 až 10 dní," přibližuje Ledvinová.
ŘSD si ovšem úzkostlivě hlídá, komu záznamy z kamer dá. Kromě policie tak mají šanci už jen hasiči, a to ještě jen ojediněle.
Kamery zasahují do soukromí, tvrdí přesto ochránci údajů
A i když ve vypátrání únosců malé Michaly hrály kamery velkou, nebo dokonce zásadní roli, najdou se i jejich kritici. Mezi nejhlasitější už dlouhodobě patří nezisková organizace Iuridicum Remedium.
"Ony jsou tyhle věci často hodně přeceňované. V tomhle případě to pomohlo, to je dobře. Ale otázkou je přiměřenost. Kolik je případů, kde kamery pomůžou. Na druhé straně je jejich rostoucí počet," myslí si Jan Vobořil ze sdružení. "U každé kamery je potřeba znovu a znovu se ptát, jestli je tam účelně," dodává.
Rozdíl mezi kamerami, které sledují dění ve městech, a těmi, které jsou zacíleny na hlavní dopravní tahy, ale podle Vobořila není, spíš naopak. "Na silnici vás to zabírá v autě, kde se člověk cítí víc v soukromí, než když jde po ulici. Takže ten zásah je tam poměrně veliký," argumentuje.
