Jsme v Čoeung Eku, patnáct kilometrů od centra kambodžské metropole Phnompenhu. Zde byla pověstná "vražedná pole“.
Ve 129 masových hrobech se na těchto místech našly ostatky kambodžských žen, mužů, dětí i několika cizinců. Téměř 9 000 lidí bylo tady brutálně zavražděno. Ostatně mnoho těl bylo nalezeno bez hlavy.
Navíc zabíjení mělo na "vražedných polích“ svůj dokonalý a přesný systém a řád. Dokládají to zachovalé dokumenty i někteří svědkové. Ze spárů smrti nebylo úniku. Dnes tady bloumají turisté (a těch několik kohoutů). Místo se proslavilo ve světě památníkem s tisíci nalezenými lebkami (některé vidíte na fotografii).
Silnější symbol genocidy, kterou v Kambodži v letech 1975 až 1979 rozpoutali maoističtí Rudí Khmerové, nikde neexistuje.
Stále děsivé vzpomínky
"A tady zabíjeli děti. Chytli je za nohy a jejich hlavičkami bušili o tento strom,“ vysvětluje v Čoeung Eku svým potomkům jednu z nejdrsnějších metod zabíjení prováděnou příslušníky Rudých Khmerů státní úředník Om San. Jeho potomci se tváří vyděšeně.
Jinak se ani na to, co se dělo u "stromu smrti“, reagovat nedá. Nebo vlastně dá. Šestasedmdesátiletý Oum Pum ztratil za genocidy dvanáct blízkých z rozvětvené rodiny. "Kdybych mohl, vrazím tomu vrahovi okamžitě pěstí do tváře,“ vykřikoval minulé úterý rozrušeně, když se zúčastnil prvního veřejného slyšení s jedním z vůdců Rudých Khmerů Kang Kek Ieu. Ten byl velitelem smutně proslavené věznice S–21 v Phnompenhu.
I nacisté by se mohli přiučit
Právě z ní byli přepravováni na nákladních autech zadržení a předtím krutě mučení lidé na "vražedná pole“ v Čoeung Eku. Kang za to teď stojí před tribunálem, který kambodžská vláda po deseti letech jednání zřídila s pomocí OSN.
Důkazů proti němu jsou tisíce. Jenže velitel mučírny se brání: "Já osobně jsem nic neprovedl. Nikoho jsem nezabil.“
Ale stačí se projít areálem Tuol Slengu, což kdysi bývala střední škola. Důkazů tam najdete i sami, kolik chcete. Navíc konečně promluvili svědkové.
Tuol Sleng působí na člověka nesmírně surovým a emotivním dojmem. Podobně jako návštěva bývalých koncentračních táborů v Evropě. I nacisté by se zde mohli mnohému "přiučit“.
Zrůdnost režimu Rudých Khmerů byla však v tom, že vyvražďovali vlastní národ, že byli ještě brutálnější a že žádné vyšetřování, či dokonce soud podle našich parametrů nikdy v podstatě neprobíhaly.
Jednalo se prakticky vždy jen o mučení a trýznění za účelem přiznání. Kolik lidí dokázalo krutým metodám odolat, není známo.
Jak to probíhalo, proč to probíhalo a jak dlouho to probíhalo, ví zřejmě právě souzený velitel Kang Kek Ieu. Po prohlídce S–21 (celkem jsem toto místo v posledních patnácti letech navštívil třikrát) však skoro každý dojde ke stejnému závěru: zde nemohl vydržet nikdo. Vždyť nikdo živý, na rozdíl od válečných koncentráků, se zde po pádu režimu Rudých Khmerů ani nenašel.
Systematické vyvražďování, masové přemisťování statisíců obyvatel z jejich původních domovů a pak násilné udržování na vybraných místech či regulérní vedení války, to všechno vyžadovalo "nasazení“ obrovské armády posluhovačů a hrdlořezů. To nemohla "stihnout“ a uskutečnit hrstka nejvyšších představitelů Rudých Khmerů sama.
Duchové pekla se proto do dnešních dní vynořují v Kambodži téměř všude.
Je vinen i sám král?
"Imunitu nemůže mít v případě genocidního režimu nikdo. Vůbec nikdo,“ napsal koncem září v největších khmersky psaných novinách Rasmei Kampuchea (v překladu Světlo Kambodže) Lao Mong Hay, známý kambodžský odborník na právní záležitosti, který sídlí v Hongkongu.
Lao narážel na roli někdejšího krále Norodoma Sihanuka. Tedy muže, jenž byl v určitých fázích svého vládnutí považován svými poddanými za "božstvo“.
Co se to děje, dostihli snad duchové z pekla i samého panovníka? Přitom neblahá role Sihanuka je známá. Ve snaze opět uchvátit moc se skutečně spojil i s Rudými Khmery. Říkal, že i oni jsou jen "jeho dětmi“, tak jako všichni ostatní Kambodžané. Důsledky tohoto jeho osudového rozhodnutí, které částečně maoistům pomohlo v druhé polovině sedmdesátých let minulého století k moci, byly však naprosto fatální.
"Soudci tribunálu s Rudými Khmery by proto měli pozvat na výslech i Sihanuka,“ tvrdí Lao Mong Hay. Jenže exkrále chrání imunita.
Co na to Sihamoni?
Do absurdní a prekérní situace se tak dostává i současný panovník Norodom Sihamoni, jediný král světa, který dokonale hovoří česky (studoval v bývalém Československu v šedesátých a sedmdesátých letech).
Jak to totiž bylo obvyklé, když Rudí Khmerové získali moc, tak Sihanuka uvrhli do domácího vězení a mnoho členů jeho rozvětvené rodiny nakonec vyvraždili.
Sihamoni na to vzpomíná s nesmírným smutkem v několika dopisech, které poslal do Prahy po návratu do Kambodže. Může však být souzen bývalý král, jak si někteří lidé v Kambodži myslí? To těžko. Současný panovník Sihamoni to nikdy nedovolí. I když část vládní garnitury, která už dlouho touží skoncovat s monarchií, by zřejmě proti nebyla. Problém je však v tom, že mnozí z těch, kdo jsou u moci, byli naopak v řadách Rudých Khmerů.
Tím by se mohlo kolečko viníků a postižených uzavřít. Ale v Kambodži není nic jednoduché. Ještě jsou zde ti, kterým někdejší krutý režim vyhovoval, a přesto nevraždili a nikoho netrýznili. O zvěrstvech, která Rudí Khmerové páchali, zřejmě v té době nevěděli dokonce vůbec, ale vůbec nic. Nevěříte?
Země se otevřela až nedávno
Cesta ze severokambodžského Anlong Vengu (kde dožívalo a dožívá mnoho představitelů Rudých Khmerů), pokud nejedete například do známého turistického centra Siem Reapu (u něj je slavný chrámový komplex Angkor), je dodnes hodně komplikovaná. Když je období dešťů, tak na normální průjezd červenými prašnými silnicemi zcela zapomeňte. To vysvětluje i situaci, která panovala v Kambodži před třiceti lety.
Území ovládané Rudými Khmery bylo na mnoha místech Kambodže těžko nedostupné, s obyvatelstvem, které bylo negramotné, chudé a o nějaké televizi či elektřině si mohlo nechat jen zdát.
Co to znamenalo? Že rovnostářská politika maoistů zde byla vnímána kladně. Ale to vždy jen do doby, než začaly čistky. A ty nakonec začaly vždy. Je pak těžké rozlišit, kdo jsou praví duchové toho někdejšího pekla.
