Ztěžka se proplétá rušným nábřežím v Phnompenhu. Prohýbá se pod prádelním košem plným šál, který vláčí na zádech. V ruce ramínko na oblečení, na něm desítky pestrobarevných náramků. Když uvidí turistu, neváhá.
"Kup si šálu. Mám i náramky," prosí malá Kambodžanka. Vypadá tak na sedm let. Může jí být o pár roků více. Na tváři má smutný výraz a po odmítnutí naléhá: "Ještě jsem dneska nic neprodala."
Dětská práceNa celém světě pracuje zhruba 168 milionů dětí, tedy 11 % dětské populace. Polovina z nich pak pracuje v podmínkách, jež ohrožují jejich zdraví. Podle mezinárodní organizace práce (ILO) se jejich počet za posledních 13 let snížil o třetinu. |
S nepřítomným pohledem upřeným kamsi k Mekongu dodává, že peníze potřebuje na školu. Rodiče jí prý zemřeli a žije jen se sestrou, ta je zrovna v práci. "Dva za dolar," nabízí a opakuje příběh o škole.
Po chvíli odchází. Sotva se ztratí z dohledu, objeví se chlapec. Také s náramky na ramínku. Když veškeré nabídky a přesvědčování selhávají, zkouší to jinak. "Zahrajem si kámen - nůžky - papír. A když vyhraju, koupíš si náramek," láká.
Během půl hodiny se na jednom místě prostřídá pět až šest dětí s podobným zbožím. Některé mají i knížky nebo DVD. Jedna dívenka vypadá nejvýš na pět let. Přemlouvat vydrží skoro deset minut.
A to je jen zlomek. V dvoumilionové kambodžské metropoli pracuje na ulici deset až dvacet tisíc dětí. Alespoň podle nevládní organizace Friends International. V celé čtrnáctimilionové zemi je číslo pochopitelně vyšší.
Děti se často stávají oběťmi gangů
V Phnompenhu malí Kambodžané nejčastěji prohledávají odpadky. Hledají v nich třeba plasty, které pak prodávají k recyklaci. Nebo jen tak brázdí ulice a prodávají, co se namane: od tretek přes noviny, knihy až po květiny či ovoce. Nebo čistí boty, pomáhají na stavbách, hlídají zaparkované motorky. Nebo prostě jen žebrají.
"Sběrem odpadků si denně vydělají od dvou do dvou a půl dolaru, prodejem různého zboží na ulici pět až deset dolarů," přibližuje Nao Phalla z organizace Mith Samlanh, jež kambodžským dětem z ulic pomáhá.
Pro srovnání, manuálně pracující Kambodžan si v Phnompenhu nevydělá o moc více. Třeba pouliční prodavač si přijde denně zhruba na pět dolarů, řidič motorizované tříkolky sloužící jako rikša na deset. Ženy v textilkách vydělají měsíčně šedesát dolarů.
Kambodža sice od pádu vlády Rudých Khmerů v 70. letech ekonomicky roste, ale většina obyvatel země z toho (i kvůli bující korupci) prospěch nemá. Zhruba třicet procent jich žije pod hranicí chudoby, čili za méně než dolar na den.
Děti proto musí pomáhat s obživou rodiny. Pokud je však o výdělek nepřipraví pouliční gang. Mnohé vůbec nechodí do školy, další se učí jen občas. Čímž se udržují v nekonečném kruhu chudoby. A mnohdy i násilí.
"Často se stávají terčem násilí, občas je bijí gangsteři, kteří chtějí, aby pracovaly pro ně. Ti jim často vydělané peníze ukradnou. Výjimkou není ani sexuální zneužívání. Páchají ho gangsteři nebo zahraniční turisté," upozorňuje Nao Phalla.
Kambodža sice formálně zakazuje práci mladším šestnácti let, ta však přetrvává, byť se stáhla mimo centrum hlavního města. "Vláda je v centru nechce, protože to ukazuje město ve špatném světle. Problém se však jen odsunul na předměstí," přibližuje James Sutherland z organizace Friends International.
Nákup tretky dítěti nepomůže. Naopak, drží ho na ulici
Nevládní organizace mimo jiné apeluje na zahraniční turisty, aby pořádně zvážili, než od dítěte něco koupí. "Byť si v dobré víře mohou myslet, že mu pomohou, ve skutečnosti ho udržují právě na ulici," vysvětluje Sutherland. Pomoci jim mohou podle něj spíše tak, že zkontaktují některou z nevládních organizací, které dětem pomáhají.
Třeba Friends International společně s Mith Samlanh pomáhají celým rodinám, aby přestaly posílat děti pracovat. V kambodžském pojetí totiž dětská práce není amorální, kupříkladu prodej květin nebo tretek Kambodžané ani nepovažují za práci.
Reportáže z KambodžeDo poslední miny: Kambodžané denně bojují se skrytým a zákeřným nepřítelem Developeři v Kambodži: Nejdříve je vyháněli Rudí Khmerové, teď peníze a developeři Výchova vůdkyň v Kambodži: trpělivost Su Ťij a místo večírků analýzy Když trus rozsvítí lampu: Jak Češi pomáhají Kambodžanům s energií |
Organizace proto rodičům vysvětlují, jak je důležité vzdělání, a mimo jiné jim pomáhají i najít způsob, jak si vydělat více peněz. Aby děti mohly do školy.
Třeba ženy, které musí být s malými dětmi doma, mohou vyrábět nebo dekorovat suvenýry, jako jsou peněženky, misky, šátky či obaly na mobily.
Zprvu je mohou prodávat přímo nevládní organizaci, která pak zboží nabízí ve svých obchodech v Phnompenhu. "Nechceme však, aby na nás byli závislí, po čase se proto musí osamostatnit a založit si vlastní podnikání," dodává Sutherland.
Samotným dětem se pak snaží doplnit vzdělání. Jedním z těch, jimž se dostalo pomoci, je i devatenáctiletý Nara. Jeho otec zemřel, když mu byly čtyři roky, a matka časem nemohla rodinu uživit. Od svých jedenácti let jí tak pomáhal prodejem květin.
"Vstával jsem v pět a vyrazil s květinami na trh. Kolem poledne jsem se vrátil domů a staral se o květiny na zahradě," popsal své dětství. Do školy chodil jen občas a v patnácti z ní odešel.
Teď, když vyrostl, mu vzdělání chybí. Dělat může jen podřadné práce. U Mith Samlanh se proto začal učit kuchařem, což vždycky chtěl. Jestli se mu jeho sen splní, ukáže čas. Šanci dostal. Na rozdíl od mnohých svých vrstevníků.
