KOMENTÁŘ
Prase, či neprase
Učinil jsem tak s plným vědomím mediálního důsledku. Tedy dojmu, že se Radiožurnál omluvil komunistům.
Neomluvil, ale to je jedno. Jako moderátor umravňuji telefonující posluchače, pokud mluví hrubě. Jako novinář sleduji se smutkem, kterak hrubne slovník lidí ve veřejném prostoru.
Omluvou říkám, že nechci aby Radiožurnál k tomuto trendu přispíval.
Nic víc, nic míň.
Komentátor Steigerwald v článku Prase, či neprase (MFD 25. 5.) napsal, že Pokorný připustil, že v satiře je omluva na místě. A proč ne? Pokud se hledají rozdíly mezi privátním médiem a médiem veřejné služby, nechť je jeden z nich ve volbě výrazových prostředků. Ať se do prasat nadává třeba v Tele Tele. A pak ještě jedna různost si zaslouží pozornost – MFD si jako soukromý sdělovací prostředek může před volbami klidně dovolit prohlášení, že nepovedou předvolební rozhovory s komunisty.
Vyjadřuje tím svůj názor. Na tom není nic špatného. Rozhlas veřejné služby takové prohlášení dát nesmí.
Tato pravidla a v podstatě i jistá omezení z nich plynoucí jsme jako redaktoři rozhlasu dobrovolně přijali a dobrovolně je respektujeme. A není naší vinou, že KSČM je parlamentní stranou, má svého místopředsedu ve vedení Sněmovny. V důsledku: ctíme i zákony, které prošly legislativním procesem i díky (kvůli) hlasům zákonodárců KSČM.
Jako šéfredaktor Radiožurnálu jsem omluvou neřešil ani meze satirického žánru, a už vůbec ne vyrovnávání se s minulostí. To se stejně jedním prasetem a omluvou nesvede.To je příliš vážné téma, než aby se vešlo do jedné věty satirického pořadu. Prostě mi hrubé výrazy vadí. Dovolte mi, abych si tento názor ponechal.
