Co z toho plyne? Věc je u Špidlova ledu a ještě chvíli tam zůstane. Všichni tři zmínění pánové jsou tvrdí hráči a všichni mají svou pravdu. I zájmy.
V tuzemské politice je nezvyklé, pokud předseda vládní strany stojí mimo kabinet. Zvyk nahrává Stanislavu Grossovi a těm sociálním demokratům, kteří by Kalouskovou plácačkou rádi zabili pár much najednou.
Vládní rošádu by mohli využít k změně sil uvnitř partaje a zároveň by smočili předsedu lidovců do chystaných důchodových, zdravotních i daňových změn. Budou nepříjemné a také bratr Kalousek by si jejich břímě měl nést do příštích voleb: spolu chyceni, spolu oběšeni.
Premiér je v delikátnější situaci. Je politickým blížencem poraženého Svobody, nikoli vítězného Kalouska. S třemi lidoveckými křesly sám Kalousek kvůli klidu ve straně nechce hýbat a čtvrté křeslo by způsobilo nevolnost žaludku ČSSD. Ostatně proč by král Lidového domu skákal podle not prince Grosse?
Miroslav Kalousek předvádí jeden z mistrovských lidoveckých tanečků: Rád pomohu, ale páně Grossovy návnady nespolknu, do vlády si sednu, jen když lidovci cosi navrch získají a já budu úspěšnějším předsedou než vážený bratr Svoboda.
Občanům pak může být vcelku šumafuk, ve kterém křesle pan Kalousek právě sedí. Jako šéf rozpočtového výboru i člen neformální koaliční skupiny "G8", která rozhoduje o významných privatizacích a o reformě veřejných financí, má vlivu ve vrchovaté míře.
Přesto se může stát, že do vlády časem půjde. Nepatří však k těm, kterým by vládní sesle zkrotila jazyk. Nezkrotila ani temperament slavného předchůdce Josefa Luxe, v jehož stopách chce kráčet. A zatím se opravdu předvádí jako učenlivý žák Mistra.
