Vídeňská společnost se dobře bavila, ba nadšeně tleskala, když k Dunaji v roce 1997 dorazil libyjský princ. Tedy, Sajf Islám Muammar Kaddáfí (39), v pořadí druhý legitimní syn fakticky neomezeného výstředního vládce svérázné libyjské republiky.
Přicestoval v doprovodu dvou bengálských tygrů a páru prý mladičkých ruských krasavic. Šelmy putovaly do útulku v zoo, o děvčatech se tisk dále nezmiňuje...
Tygři, harém a prst na spoušti
Sajf Islám neboli "Meč islámu" ovšem posléze dozrál v seriózního muže, alespoň na rodinné poměry. V roce 2008 složil doktorát na prestižní London School of Economics. Titul jeho práce lze přeložit zhruba takto: Role občanské společnosti při demokratizaci globálních institucí: od "měkké síly" ke kolektivnímu rozhodování?
Není spravedlivé zamlčet, že Sajf Islám pomohl osvobodit bulharské sestřičky: ty byly v Libyi obviněny, že mezi dětmi rozšířily AIDS. A zastal se třeba i západních rukojmích, které věznili filipínští islamisté. Demokratický nátěr z mladého Kaddáfího ovšem rychle opadl v pondělí nad ránem.
Jeho projev o tom, kterak totalitně vládnoucí Kaddáfího klan bude bojovat "do posledního muže, ženy a náboje", zněl jako krutá parodie na slavný projev Winstona Churchilla.
Mimochodem, editor ostrovního listu The Daily Telegraph připomněl, že princova londýnská alma mater získala od mladého Kaddáfího slušný příspěvek na provoz. A škodolibě se ptá, jak že vedení školy hodnotí vystoupení a hlavně proměnu svého bývalého žáka.
Navzdory výstřednostem i výhrůžkám se Sajf Islám stále jeví jako umírněnější člověk ve srovnání se svým mladším bratrem Hanibalem (35), notorickým násilníkem, který vyvolal konflikt se Švýcarskem. V červenci roku 2008 byl krátce zadržen ženevskými policisty, neboť týral služebnictvo.
Konflikt se zákonem měl předtím i v Itálii a Francii. Kaddáfího otec se však rozhněval nikoli na Hanibala, ale na drzou alpskou konfederaci. Té nejen zavřel kohouty s ropou (což jí příliš nevadilo), ale zadržel i švýcarského občana, který měl tu smůlu, že v Libyi právě pobýval.
Stal se fotbalistou za peníze, za tým si ale nikdy nezakopal
Přinejmenším svérázný je i Saadí Kaddáfí (38), který se díky penězům klanu stal hráčem špičkových italských klubů, za které však pro své prý velmi průměrné hráčské kvality nikdy nenastoupil. Což mu ale nebránilo nechat střílet do fanoušků konkurenčního libyjského klubu: ti si troufli nesouhlasit s tím, že Saadí nařídil rozhodčímu, aby na hřišti zajistil vítězství jeho týmu.
Zkrátka nepřišel ani prvorozený plukovníkův syn Muhammad, šéf libyjského olympijského výboru. Jde o muže nevýrazného, ba mdlého. Další diktátorův potomek, Mutasim Bilál, je prý Muhammadův opak: tento bývalý voják je bezpečnostním poradcem a podle některých iniciátorem krutého zásahu proti opozici.
Další Kaddáfího potomci jsou policisty či právníky. Nejsmutnější osud tak potkal Kaddáfího adoptivní dceru Hanu, která zemřela v roce 1986 při americkém bombardování.