Tým vědců s tvrzením přišel po dlouhodobém výzkumu v deštných pralesích v Brazílii. Z plochy mnoha kilometrů čtverečných shromáždili na devět tisíc semen místních stromů. Následně je pak podrobili podrobné analýze a následnému porovnání se semeny z jiných oblastí, kam ještě proces odlesňování nedosáhl.
Čekalo je velké překvapení, semena z oblastí zatížených odlesněním totiž byla mnohem menší než všechna ostatní. Podrobnějším zkoumáním však došli k závěru, že deformitu semen nezpůsobilo přímo samotné odlesnění, ale jeho následky, například snížení počtu velkých ptáků v oblastech. "Poukazuje to na křehkost a provázanost celého ekosystému," vysvětlil pro BBC Pedro Jordano ze španělské biologické stanice v Seville, který se na výzkumu podílel.
Vědci se nejprve zaměřili na obvyklé faktory, které ovlivňují vývoj zvířat a rostlin ve volné přírodě. Zkoumali vlivy hnojení v přilehlých oblastech, klimatických změn a celé řady dalších aspektů. Ani jeden z nich však podle všeho vývoj semen neovlivnil.
Bez lesa nepřežijí někteří savci
Hlavním přímým faktorem je podle výsledků výzkumů výrazné prořídnutí populace velkých ptáků. Ti kvůli odlesňování vyhledávají jiná teritoria. Dříve se zde vyskytovala početná populace tukanů a dalších druhů živících se převážně ovocem, kteří si s velkými plody dokázali poradit, a navíc je dokázala roznést i do větších vzdáleností. Se změnou prostředí však v odlesněných oblastech zůstávají jen drobnější druhy ptactva, pro které jsou velké plody problémem.
Ekosystém deštného pralesa ovlivněný odlesněním se tak snaží přizpůsobit těmto menším druhům a produkuje mnohem menší semena, než tomu bylo dříve. Ta jsou však mnohem náchylnější ke zhoršujícím podmínkám pro růst. "Menší semena znamenají jediné - mnohem menší šanci na uchycení a následný růst," uvedl profesor Jordano a dodal, že vše může dokonat také předpokládaný vývoj klimatických změn v budoucnosti. Už tak náchylná semena se totiž s největší pravděpodobností nedokáží adaptovat na drsnější podmínky.
Brazilské deštné pralesy trpí odlesňováním již od počátků devatenáctého století, kdy se v zemi rozmohlo zakládání kávových plantáží a polí s cukrovou třtinou. Dnes zde zbývá pouhých 12 procent z původní výměry deštných pralesů.
Vědci navíc varují, že problém s nepřirozeně malými semeny se může v blízké budoucnosti vyskytnou v podstatě v jakýchkoli deštných pralesích po celé Zemi. "Kdekoli, kde dochází k odlesňování, řídnou i populace opic, tapírů, tukanů a dalších druhů, které tvoří jednu ze základních složek pro přirozený vývoj deštných pralesů," vysvětlil Jordano.
Když nemáme pozemky, vykácíme deštný prales
Proč vůbec k odlesňování deštných, ale i všech ostatních lesů, dochází? Odpověď je jednoduchá - tlak současných konzumních systémů má za následek obrovskou poptávku po surovinách, jako je hovězí maso, cukrová třtina a mnohé další. K pěstování a chovu však nezbývá mnoho volných pozemků. Volný prostor je potřeba získat a jako první jsou k dispozici právě obrovské plochy deštných pralesů.
Při procesu odlesnění se zužitkuje vykácené dřevo a na nově vzniklých plochách pak vznikají gigantické farmy, popřípadě plantáže. Podle statistik ochránců přírody je čtvrtina případů odlesnění motivováno samotnou těžbou dřeva. Desítky tisíc hektarů lesa pak jen v Jižní a Střední Americe zmizí kvůli vybudování farem. Ty pak produkují hovězí maso, které je ve většině případů určeno pro vývoz a běžně se objevuje v řetězcích rychlého občerstvení po celém světě.
Takovýto necitlivý postup má za následek celou řadu závažných problémů. Většina odborníků tlačí do popředí globální oteplování, ať už se jedná o zvýšenou produkci oxidu uhličitého při spalování vytěženého dřeva, nebo samotné ztrátu "nejlepší továrny na čistý vzduch na světě".
Stejně závažným problémem však je i nabourání přirozených přírodních procesů. Odlesněním se téměř nenávratně poškodí přirozený koloběh vody a mikroklima daných oblastí, což má za následek extrémní výkyvy počasí v dané oblasti. Běžná tak jsou velká sucha a následné masivní záplavy. Ruku v ruce s narušením základních principů fungování ekosystému jde také vymírání živočišných druhů.
Vědci z celého světa mnoho let varují, že extrémní narušení společenstev vázaných na deštné pralesy může být téměř nevratné. Čas na jejich obnovení se totiž běžně počítá v řádech stovek let.
